Nebo se jen ztrácím v iluzích...

30. ledna 2017 v 22:12 | Kaszia |  Úvahy
Život kolem nás plyne jako voda. Den střídá noc a noc střídá den. Hvězdy střídají modrou oblohu a modrá obloha střídá hvězdy s měsícem. A někdy je tak lehké uvěřit tomu ideálu, že ty hvězdy tam jsou, svítí pro nás a ukazují nám cestu životem, někdy je tak lehké věřit tomu, že obloha je modrá bez jediného mráčku. Ale možná stačí zamrkat a uvidíme vše jinak - třeba i reálně...



Když jsme děti, vidíme svět jinýma očima. Vidíme ho barevný, vidíme ho pozitivní, vidíme ho plný zajímavých detailů, o které dospělí ani nezavadí pohledem. Vidíme každou jiskřičku v očích člověka, věříme v dobrotu všech okolních lidí, i kdyby nás snad tahali do auta a tvrdili, že nedělají nic špatného. Jako děti jsme naivní. A přestože může být naivita nebezpečná, v tomhle období je i žádaná. Jak jinak rozvíjet svou osobnost, než tou zkoumavou neutuchající zvědavostí a fantazií?

Jenže každý musíme dospět. A přestože je dobré nezapomenout na naše dětské iluze, je dobré se od nich odprostit a žít mimo ně, možná se slastnými vzpomínkami, jak bylo kdysi všechno jednodušší, ve světě tak daleko mimo tento zrychlený a vysilující svět dospělých. Pokud se však uzavřeme v sobě samých a uchováme si naše naivní vnitřní světy, pokud odmítneme reálný svět tak, jak se nám nabízí, pokud upadneme do iluzí dneška bez reálných vidin zítřka... jako bychom ztratili sami sebe, jako bychom stále byli tím malým dítětem v barevném světě fantazie.

A čím déle tam zůstaneme, tím více začneme reálný svět ztrácet, začneme ztrácet chuť reálných požitků, vzpomínky se nám začnou smíchávat s fantazií. Svět se začne rozplývat před očima. A obloha bude stále modrá a bez mráčku a budou ji střídat stovky zařících hvězd. A někdy je jednodušší se ztratit ve fantazii a odmítnout to těžké, odmítnout postup času a upnout se na iluze.

A tak se ptám... je to celé pravda? Nebo se jen ztrácím v iluzích...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tereza-straw tereza-straw | E-mail | 30. ledna 2017 v 23:14 | Reagovat

Možná, že kdyby nebylo iluzí, už tu ani my dávno nejsme, protože by nás ta krutá realita ubila.

Krásný článek:))).

2 Shō Shō | E-mail | Web | 31. ledna 2017 v 7:59 | Reagovat

Zdravím, na to abychom začali ztrácet chuť k reálným požitkům nepotřebujeme dětské iluze. Realita jde od desíti k pěti rok co rok, měsíc co měsíc i den co den. Realita je čím dál více zkaženější a debilnější... Pro mě, jako snílka, je můj vnitřní svět vždy lepší... Přikláním se k názoru Terky v prvním komentáři... Nebýt iluzí, tak již nejsme ani my.

3 Eliss Eliss | Web | 31. ledna 2017 v 9:28 | Reagovat

Velmi ráda bych se vrátila do iluzí dětství :-)

4 Jana Jana | E-mail | Web | 1. února 2017 v 18:04 | Reagovat

Není vždy na škodu si odnést trochu dětské iluze :) Myslím si, že sny jsou tak trochu iluze a je jen na nás, zda si je splníme a vyjdeme "ze stínu" iluze :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama