
Autor shrnutého děje: Kaszia z Kaszia.blog.cz
Souhrn děje je mým vlastnictvím, tudíž máte sice právo si jej třeba uložit, ale chcete-li ho publikovat, musíte uvést, kdo je pravým autorem. Děkuji za pochopení.
Černý kocour
Druh: epika
Žánr: hororová povídka
Forma: próza
Hlavní postava: alkoholik - pozbyl rozum, agresor, násilník, blázen
Časoprostor: kolem roku 1843
Postavy: alkoholik, jeho žena, strážníci
Muž nám v úvodu sděluje, že se rozhodl sdělit tímto sepsaným příběhem společnosti muka, která ho sžírala v domácnosti, protože zítra prý zemře.
Od mala má prý určitou náchylnost ke zvířatům, kterými ho jeho rodiče proto zásobovali. Když dospěje, tento zvyk mu zůstane. Jelikož si najde ženu, která má taktéž zvířata hrozně ráda, mají potom i ptáky, zlaté rybičky, psa, králíky, malou opičku a kocoura, který je celý černý. Manželka mu tvrdí, že o černých kočkách se říká, že to jsou vlastně přeměněné čarodějnice. Muž dává kocourovi Plutovi pokaždé najíst, kocour ho za to věrně následuje kamkoliv, kam se po domě pohne. Jen stěží je mu zabráněno, aby svého majitele pronásledoval i ulicemi.
Jak muž stárne, propadává alkoholu, což se odráží na jeho chování ke zvířatům a svým bližním. Nejvíce to vnímá jeho žena, na kterou si násilně dovoluje, později i kocour Pluto, o němž si majitel myslí, že se mu vyhýbá, a tak si jednoho dne, kdy dojde opilý z hospody, usmyslí, že ho potrestá a kocourovi vyřízne jedno oko. Později pak dokonce kocoura oběsí.
Téhož dne začne celý dům hořet. Zůstane stát jen stěna u mužovy postele, kde je prazvláštní otisk kočky s provazem kolem krku. Muž si to nejdřív snaží nějak logicky vysvětlit a postupně ho sžírají výčitky svědomí a hledá zvíře, které by mu Pluta nahradilo. Později objevuje v hospodě jednookého černého kocoura s bílou skvrnou na bříšku, kterého si osvojí. Nejdřív je mu kocourova oddanost a přítulnost příjemná, později ho spíše burcuje ke vzteku, jak ho zvíře všude pronásleduje. Ze strachu se však neodvažuje kocourovi ublížit. Když si uvědomí, že bílý flek na kocourovi připomíná šibenici, ztratí podle svých slov "poslední kousek dobra", který v něm zbyl. Od té doby si svou agresi vybíjí hlavně na své ženě.
Jednoho dne pak jdou se ženou do sklepa, když muži kocour podtrhne nohy. Muž popadne sekyru, aby kocoura konečně usmrtil, když mu jeho žena zastaví ruku, aby to nedělal. On se na ni nahněvá a zabije ji ranou sekyry do hlavy. Následně ji zazdí. Několik následujících dní je zvíře pryč, z čehož má muž radost.
Když o několik dní později zaklepou na dveře policisté, je nejdříve klidný a jistý si tím, že na to, co udělal, se nemůže přijít. V nenucenosti vykládá strážníkům kde co, když se rozpovídá o bytelné stavbě domu a zaklepe na zeď, z níž se ozve plačtivý nářek. Když strážníci v hrůze strhají cihly, najdou mrtvolu a kocoura, který je svým mňoukáním plným nářku přivolal.





