Povedená holčička & její povedená maminka

6. května 2017 v 19:09 | Kaszia |  Zážitky ze života
Minulý víkend jsme se v sobotu narychlo rozhodli, že si v neděli (takto krásně před státním svátkem) zajedeme na výlet do známé Pražské Zoo. Docela jsem se těšila, jelikož jsem v ní ještě nikdy nebyla. Výlet se poměrně vydařil, stihli jsme projít většinu Zoo. A až na ty kupy lidí, které se mi protivily, to byl vlastně super výlet. To, co chci v tomto článku probírat, je ale událost, která nastala, když jsme vlakem jeli zpět domů.



Na zpáteční cestu jsme měli zakoupené místenky, takže jsme šli najisto po daných číslech sedadel, dokud jsme nenarazili na správnou čtveřici, z nichž dvě byly námi rezervované. Sedala si tam naproti sobě zrovna taková maminka ve středních letech s asi osmiletou či devítiletou dívenkou, jejíž pomalovaný obličej hovořil o tom, že si asi někde užívala oslavy čarodějnic. Když jsme se ozvali, že tam máme místenky, trochu přiotráveně vyzvala maminka dceru, aby si teda přisedla vedle ní a uvolnila nám místo.

Posedali jsme si tedy, odložili si. Já si ten den koupila zrovna láhev Fanty, která, jak si pozornější lidé povšimli, je nyní v novém designu. Holčička mě s ní uviděla a obrátila se na mamku s tím, jestli ví, že Fanta změnila svůj výzor. To bylo ještě roztomilé. Ze začátku se nic extra nedělo. Já jsem se díky WiFi dívala na sluchátkách na YouTube videa, která jsem měla již z předchozích časů rozkoukaná, přítel vyplňoval jakýsi dotazník pro České dráhy.

Holčička chvíli dotírala na maminku, jelikož se nudila. "Kdy už tam budem? Kdy už tam budem?" ptala se neustále. Maminka jí říkala, že ještě pojedeme dlouho (později jsme zjistili, že shodou okolností vystupovali na stejné stanici, jako my). Aby už svoje děťátko nemusela již více řešit, strčila jí do rukou velký stříbrný iPad. V duchu jsem si představila, co se jí asi honí v myšlenkách. Zřejmě asi něco jako "Na, zabav se". Nijak jsem to však neřešila, však v dnešní době to tak dělají všichni a maminka asi chtěla prostě klid.

Děvčátko si nasadilo sluchátka a přišel první takový drobnější problém. Ten tablet si vzala a nehledě na to, co vedle mě na své polovině stolku dělal můj přítel, si ten tablet strčila na stůl divže ne příteli pod bradu, přestože měla i trochu blíže místa dost. Trochu mě to popudilo, ale matka se neozvala, i když si toho viditelně všimla.

Děvčátko se pak takovou třičtvrtě hodinku dívalo na tablet, občas se zasmálo. Já si nakonec řekla, že si trochu zdřímnu. Opřela jsem se o přítele a nechala se unášet drobným spánkem, v hlavě se mi již ozývala opět nějaká ta migréna, jak to tak už já mívám. Po pár desítkách minut jsem byla ale docela nepříjemně vyrušena, když se vlakem roznesl nahlas hlas nějaké herečky.

Tak to byla paráda, to bylo úžasné. Holčička nohy zablácené od bláta opřené o opěradlo, hlavu opřenou o mamku, tablet na klíně a puštěný snad na nejvyšší hlasitost, aby ten seriál (Ulici? Ordinaci v růžové zahradě?) slyšela nejen ona a její maminka, ale celý vlak. Pěkně si nožičkama kývala sem a tam, rozmazávala bláto po opěradle, nakonec nohy před opěradlo přehodila do uličky.

V té chvíli jsem ucítila potřebu jít na WC, hlavně jsme se blížili k cílové stanici. Přítel vstal, aby mě pustil, a následovala velmi "povedená" situace. Stála jsem přes nožičkami dívenky, které měla natažené do uličky, a řekla jsem: "S dovolením..." Samozřejmě reakce žádná. Takže jsem její nohy přeskakovala jako kamzík, divže jsem si nerozbila hubu. Vduchu jsem si řekla, co by asi maminka dělala, kdybych se o ty nožky její dcerky přerazila a něco si zlomila. Kdyby musela řešit pojišťovnu a něco mi vyplácet, třeba by jí došlo, že by se o chování a výchovu dcerky měla zajímat víc.

Nazpět mě samozřejmě čekalo další přeskakování, to už ve mně vřela krev. Člověk by i čekal, že se maminka ozve a vyzve dcerku, aby oddělala nohy. Nebo že se omluví, nebo prostě nějak zareaguje. Ta mlčela jak zařezaná a poslouchala si Ulici.

Brzy jsme se všichni začali oblékat a pak jsme vystoupili. Teď si jen říkám, jaká je ta holčička chudák, když ani nemá rodiče, který by ji upozornil, když dělá takové pitomosti. Ale maminku zřejmě to, co si o ní myslí ostatní, nebo to, co dělá její dcera, nezajímá.

Tak snad chytím příště lepší spolucestující.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 6. května 2017 v 19:18 | Reagovat

Opravdu nevychovaná holčička :-( Co z ní jenom vyroste...

2 Sabča Sabča | Web | 7. května 2017 v 12:42 | Reagovat

pěkný blog
zvu tě na svůj díky :-)

3 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 25. května 2017 v 7:51 | Reagovat

Snad budeš mít příště štěstí, ale obávám se, že takové případy budou častější. Mám známé pracující jako učitele v mateřských a základních školách a ti mi tvrdí, že takové je každé druhé dítě.
Je to asi tím, že od jistého roku se dle zákona, děti nesmí fyzicky trestat, což ale neznamená, že by se dítě nemělo usměrňovat.
Bohužel hodně rodičů na to docela kašle, nechají své ratolesti si dělat co chtějí, ve všem jim ustupují. A tak to vzniká.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama