Dovolená v Krkonoších: Den druhý

2. července 2017 v 22:00 | Kaszia |  Zážitky ze života

Ráno jsem se vzbudila kolem osmé, ačkoliv jsem měla v plánu vstávat o půlhodinu až hodinu později. Venku po chodbách se proháněla stáda divokých dětí, jejichž náplní dnešního rána bylo křičet a hulákat a běhat po chodbách. Nevím, jak je to možné, ale podle hlasových projevů to vypadá, že do deseti (vlastně osmi) pokojů se nastěhovala celá školka. Bonus máme ve vedlejším pokoji - trochu uřvané mimčo.


Na 9:30 jsme si dohodli snídani, která je také součástí ceny ubytování a která se podává od osmi do desíti hodin ráno. Když jsme sešli do jídelny, Kajův brácha s přítelkyní tam již snídali. K snídani bylo na výběr z omelet, šunky, tvrdého a taveného sýru, rohlíků, krajíčků chleba, marmelády, másla a mléka s různými druhy vloček a keksů. K pití nabízeli čaj, kávu či limonádu.

Kájova mamka kupodivu zaspala (což se moc nestává - vzhledem k tomu, že je skřivan, vstává většinou již při svítání), takže přišla trošku později. V průběhu snídaně za námi přišla hostitelka a zeptala se nás, zda bychom chtěli k večeři nějakou smetanovou omáčku s knedlíkem, domácí tortillu s kuřecím masem a zeleninou či šišky s mákem. Zvolili jsme si tak ledacos, já konkrétně tortillu, kterou jsem snad nikdy nejedla, takže jen zbývalo doufat, že je dobrá.

Jelikož jsme přišli na snídani až před desátou, snídali jsme sami, aniž by kolem nás pobíhalo stádo dětí. Při snídani jsme se trochu bavili o tom, co hodláme dnes dělat a navštívit.

Nakonec jsme se dohodli, že v 10:20 budeme všichni připraveni u auta. Samozřejmě si spousta z nás potřebovala skočit na záchod, takže jsme se dostali k výjezdu až v jedenáct. Kájova máma si ještě musela skočit k sobě do pokoje (jelikož chtěla vlastní pokoj, bydlela v jiném domě), takže jsme se jste chvíli zdrželi a za poslouchání potůčku a hudby počkali. Pak jsme konečně vyjeli směr Vrchlabí.

Cestou jsme se stavovali na jednom plácku, odkud jsme mohli sledovat Liščí horu (nejvyšší hora n fotce) a okolní krásnou přírodu.


Když jsme je-li hlavní cestou směrem na Vrchlabí, absolvovali jsme někdy i složité serpentiny. Divili jsme se, že je tam co chvíle autobusová zastávka, ačkoliv je to v podstatě v lese, kde nikdo nebydlí.

Nakonec jsme se dostali do zámeckého parku Vrchlabí, který nás překvapil mimo jiné i tím, že se v kleci zde dali nalézt zranění ptáci, kteří se již nikdy kvůli zranění nedostanou do volné přírody. Našli jsme i třešně, které jsme náležitě obrali o plody. :) (Obrázek s textem lze zvětšit rozkliknutím.)



Nejkrásnější byl asi samotný zámek, před nímž byl ještě krásnější rybník (ten je lépe vidět na úvodní fotce).


Poté jsme se kolem půl třetí vydali do restaurace hotelu Labuť na náměstí T. G. Masaryka na oběd, přičemž tato restaurace byla sice 2x tak drahá jako ta včerejší, na druhou stranu ti pstruzi, které si většina z nás dávala, byli výborní. K tomu jsme si dali domácí bublinkovou bezinkovou limonádu s mátou a citronem. Měli jsme v plánu ještě navštívit lanovku, ale bohužel jsme to již (vzhledem k tomu, že je do šestnácti hodin) nestíhali. Tak třeba to vyjde příště.

U jídla jsme ještě debatovali na téma současné politiky, ohledně EU a zákonu o zbraních. Taková typická témata pro klidnou konzumaci. :) Obsluha v restauraci byla poměrně příjemná, ale ne natolik jako v "našem" penzionu.


Po jídle jsme se nakonec stavovali v blízké cukrárně, kde jsem si dávala jeden větrník. Při této příležitosti začal Kájův brácha parodovat Káju a všichni navzájem začali vyprávět vtipné historky. Vše to končilo tak šíleným smíchem, že většina z nás smíchem i brečela. Skoro to vypadalo, jako kdyby nám do sladkostí cukrářka přihodila trochu trávy. Následně jsme nakoupili meruňky a hrozny za velmi dobré ceny a vydali se směr Dolní Dvůr, Luisino údolí, s plánem hraní badmintonu.

Poté, co jsme nad Kájovým bratrem a jeho přítelkyní vyhráli 2:1 na sety (což překvapilo jak je, tak nás), přesunuli jsme se zpátky na večeři v penzionu. K večeři jsme měli za polévku něco mezi zeleninovou a bramboračkou, k druhému jsem dostala objednanou "tortillu" (která sice byla fajn, ale příště si ji asi nedám) a objednala jsem si "hot drink" s příchutí jahody. Nápoj byl trochu přeslazený, ale chutnal poměrně dobře.

Měli jsme pak v plánu ještě zahrát pár karetních her a hru Z Pohádky do pohádky, ale bohužel mě chytla jedna z mých nepříjemných a velmi bolestivých migrén, takže z toho sešlo a snad to vyjde zítra. :) Pozitivní se jeví i nalezení tří kešek.

Tak uvidíme, co zítra. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | Web | 3. července 2017 v 12:31 | Reagovat

Moc pěkná reportáž, Vrchlabí se mi docela líbilo, jen si nějak vzpomínám, že ten zámek nebyl přístupný a byl tam tuším městský úřad!

2 Kaszia Kaszia | 3. července 2017 v 22:47 | Reagovat

[1]:  Ano, máš pravdu, opravdu tam ten městký úřad je :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama