Dovolená v Krkonoších: Den osmý

26. července 2017 v 12:01 | Kaszia |  Zážitky ze života


A bylo to tu: poslední den naší dovolené v Krkonoších. Přinášel s sebou trochu obtíží s nutností se sbalit. Jakožto správný blázen jsem se ale snažila co nejvíce sbalit den předem, kdy jsme i z tohoto důvodu (že jsem i Káju přinutila, aby se sbalil včas) šli spát později, než by bylo dobré a zdravé. Na druhou stranu jsme s tím neměli ráno až tolik práce, ale vlastně jsme jen dobalili kosmetiku, ručník a pyžamo a byli jsme sbalení.



Naskládat to všechno do Toyoty se zdálo býti opět nadlidským úkolem. Nakonec jsme tam ale dokázali narvat vše, co bylo třeba. Dokonce se tam vešla nakonec i kytara, která se při cestě sem nesla ne v kufru, ale na klíně. Nakonec - ten kufr v Toyotě byl přece jen dost prostorný. Jelikož jsme s Kájou věděli, že budeme vystupovat jako první, naskládali jsme naše kufry tak, abychom si je mohli i snadno vytáhnout.

Abychom ale jen bezhlavě nejeli zpět domů, rozhodli jsme se pro poslední výlet - tentokrát do Zoo ve Dvoře Králové, kam - jak se naštěstí ukázalo - mohli i psi. Sice za stovku, ale pořád lepší než kdyby tam nemohli vůbec. U vstupu se ale ukázalo problémem, když jsme vyšli a Kája si následně uvědomil, že si zapomněl vysílačku a telefon, takže se po zeptání přes vstup vracel k autu pro mobil. Jeho brácha mu sdělil, ať vysílačky nebere, jelikož ta jeho je téměř vybitá a taktéž ji nebral.

Čekali jsme tedy na Káju. Sotvaže Kája přišel, jeho brácha s přítelkyní se rozhodli, že přece jen pro ty vysílačky do auta skočí. Jako Kája prošli vstupem zpět, nicméně při zpáteční cestě k nám se ukázal problém a museli vejít vchodem jiným, takže se trochu protáhla doba čekání.


Nakonec jsme se ale rozdělili na dvě skupiny (já, Kája a Kájova mamka; Kájův brácha a jeho přítelkyně), načež jsme se ještě jako tříčlenná skupina rozdělili, jelikož Kájova mamka chtěla ve stínu odpočívat a nechala nás, ať si detailněji projdeme zoo sami. Zoo byla příjemná, měli tam malá geparďátka, na které byla radost pohledět. Všimli jsme si i dvou druhů zeber a pobavili jsme se při pohledu na znuděného velblouda, jehož prací bylo vozit lidi a nechat se fotit.

Nakonec jsme objevili stánek s plyšáky, kde byli plyšáci opravdu úžasní - a taky tam byl jeden úžasný gepardík, který vypadal a měl velikost úplně přesně jako malé geparďátko, které jsme před chvílí viděli. Na první pohled jsem se do něj úplně zamilovala. A nakonec se Kájovi tak trochu povedlo mě upevnit v tom, že bychom si ho mohli pořídit jako památku (s jeho poznámkou, že "je to poslední plyšák, kterého koupí"). Zjistili jsme však, že nemají platbu kartou a v peněžence nám chyběla jedna dvoustovka. Už už jsem se smiřovala s tím, že gepardíka necháme jeho osudu, když Kája začal vyvolávat nejdříve bráchovi a potom i mamce, jestli by někdo z nich neměl na půjčení dvoustovku, že mu trochu došla hotovost. Jeho mamka byla tak hodná, že mu přispěla, takže nakonec jsme si mohli dovolit gepardíka (kterému říkáme Baby Cheetah) koupit.

Kdybychom byli věděli, že u východu je obrovský Zoo Shop, kde mají i platbu kartou a kde je stejný gepardík, byli bychom to nechali na později. Ale pozdě bycha honiti. Každopádně mám úžasného plyšáka, kterého si neodpustím s sebou tahat, kamkoliv pojedu. To už bude druhý. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama