Dovolená v Krkonoších: Den první

1. července 2017 v 22:33 | Kaszia |  Zážitky ze života

S přítelem jsme vstávali v devět hodin (na nás brzo), abychom se dobalili. Nakonec se nám povedlo všechny podstatné věci narvat do dvou kufrů, jednoho batohu, tašky a mé minitaštičky. Všichni se divili, že zrovna naše malá vesnička může být takovým středobodem vesmíru, že sem jedou i přímé vlaky z druhého největšího města republiky. Nakonec jsme se ale úspěšně sešli u tenisových kurtů, kde přišlo hromadné potřásání rukou - já s Kájovou mámou, můj táta s Kájovou mámou, moje máma s Kájovou mámou, můj táta s Kájovým bráchou, já s přítelkyní Kájova bráchy, Kája s přítelkyní svého bráchy, moje máma s přítelkyní Kájova bráchy. No, prostě taková rodinná chvilka, víte jak.


Narvat zavazadla i do tak prostorného zavazadlového prostoru, jaký má Toyota, se zdálo nejprve nadlidským úkolem, ale nakonec jsme je tam narvali (což je přesné označení). Když jsme ve třech lidech nasedli na zadní sedadla, žasli jsme nad tmou, kterou zavazadla položená za námi v autě způsobovala. První zastávku jsme absolvovali až v Novém Městě nad Metují, kde jsme se prioritně stavovali na oběd v jedné restauraci v podloubí na Husově náměstí. Jelikož tam měli české vepřo-knedlo-zelo, bylo co si dát (nejsem zrovna člověk, který si objednává něco, o čem nemá předem aspoň dostatečné ponětí, jak bude vypadat a hlavně chutnat). Při té příležitosti jsme i odlovili jednu zajímavě umístěnou kešku.

Pak jsme se i prošli na zdejší zámek. Při té příležitosti si většina našeho osazenstva zahrála na tamní venkovní klavír a počkali jsme, než přejde přeháňka. Celou dobu kolem nás opakovaně procházel podivně vyhlížející postarší muž. Tak ale možná se jen chtěl zaposlouchat do hudby. :)

Pak jsme nasedli do auta a pokračovali jsme do Ratibořic (pro neznalé - dějiště knihy Babička od Boženy Němcové), kde jsme si prohlédli pomník Babička s vnoučaty (úvodní obrázek článku) a pokračovali k Viktorčinu splavu.


Při té příležitosti jsme si o něm mohli i na informační tabuli přečíst zajímavý text (zvětšíte rozkliknutím).


Cestou jsme měli možnost pohlédnout na budovu Starého bělidla.


K autu jsme se vraceli následně Babiččiným údolím, příjemnou pololesní cestičkou, kde se kromě nás snad nikdo nevyskytoval. Bylo však po dešti, takže cestička byla trochu bahenná. Zrovna opravovali v okolí malé dřevěné mostky, takže jsme se často setkávali se zábranami. Ale i tak to na nás zanechalo dobrý dojem.



Pak už jsme směřovali do naší dnešní cílové stanice: Krkonoš. Respektive do penzionu Luisa, kde máme zařízené ubytování. Cestou jsme se stavovali pro levnější naftu v Tank Ono (načež jsme se divili, že někdo tankuje vedle v Shell za 28,90,- Kč, když hned u nás v Tank Ono to bylo za 25,90,- Kč, ale asi jsou někteří řidiči zbytečně vůči Tank Ono nedůvěřiví).

Podle instrukcí Káji a Mapy.cz jsme si to šinuli dál republikou. Když jsme však dojeli k zákazu vjezdu a divili jsme se, kde tedy má být ten náš penzion, zjistili jsme, že jsme se dostali úplně jinam, než jsme měli. Ale nakonec jsme se s pomocí internetového připojení dostali až do cíle. :)

Penzion vypadá zvenku sice malý, ale uvnitř je neuvěřitelně prostorný - deset pokojů!


Náš pokoj je na pohled velmi příjemný - malá koupelna se sprchovým koutem, WC a umyvadýlkem, v pokoji jedna manželská velmi měkoučká postel, malá dřevěná židlička, větší skříň s ramínky, stolek s šuplíkem, u postele malá skříňka s šuplíkem, která slouží jako noční stolek. Jako doplněk jsou tady obrázky, polička, malé zrcadlo a malá CRT televize. A nejenže jsou dvě volné zásuvky nad poličkou, ale i jedna vedle postele. A navíc zde mají rozdvojku. A to je paráda. :)

Pokoje jsou tady oranžově pozitivně vymalované. Poměrně se mi tady líbí.

Po příchodu jsme si donesli věci do pokojů a následně zašli do jídelny na večeři. Podával se vývar, kuřecí maso s dušenou zeleninou a kaší a pro každého kousek buchty - asi bublanina. K tomu jsme si dali domácí limonády z máty a bezinky (které tedy narozdíl od jídla nejsou v ceně ubytování). Jídelna byla větší s několika stoly, polévku jsme si nabrali sami podle toho, kolik jsme chtěli. Druhé nám pak hostitelka již donesla připravené. Na požádáni dokonce přidala Kájovi buchtu navíc a Kájovu vegetariánsky založenému bratrovi připravila i speciální stravu. :)

Jedná se o rodinný penzionek v tiché lokalitě. Přístup aspoň zatím byl velmi fajn, jen by chtělo trochu zesílit signál Wi-Fi. Tak uvidíme, co přinese zítřek. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simona Simona | Web | 2. července 2017 v 12:45 | Reagovat

To vypadá na příjemnou dovču. Na Babiččino údolí mám pěkné vzpomínky, v Krkonoších jsme byli před pár lety v Peci na Stráži, ale to bylo náročné. Vám přeji pohodičku....

2 Kaszia Kaszia | 2. července 2017 v 20:25 | Reagovat

[1]: Děkujeme :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama