Děj básně

22. září 2017 v 13:35 | Kaszia |  Karel Hynek Mácha: Máj

Autor shrnutého děje: Kaszia z www.kaszia.blog.cz

Souhrn děje je mým vlastnictvím, tudíž máte sice právo si jej třeba uložit, ale chcete-li ho publikovat, musíte uvést, kdo je pravým autorem. Děkuji za pochopení.



I. zpěv

Báseň začíná opěvováním krásy májové přírody, která je nyní navíc podbarvena láskou. Zamilovaná Jarmila čeká u břehu na svého milého Viléma. Bojí se, že nedorazí, ale když zahlédne připlouvající člun, rozběhne se k připlouvajícímu člověku a padne mu kolem krku. Bohužel se nejedná o Viléma, ale o jeho přítele, který přináší strašnou zprávu, že byl Vilém za vraždu svého vlastního otce zadržen a příští den má být popraven. Následně se Vilémům přítel vrací na loď a odplouvá, nechává tak Jarmilu svému vlastnímu osudu. Ta, zklíčena představou mrtvého Viléma, skočí ze skály do jezera. Na konci básník vložil bodavě počáteční motiv májové hrdličky: "Zve k lásky hrám hrdliččin hlas: Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!"

II. zpěv

Vilém je ve vězení, ví, že je to jeho poslední den. Jen s děsem očekává následující den, kdy bude popraven. Je pevně spoután na rukou i nohou řetězy, které při pohybu řinčí. Přemýšlí o tom, co je po smrti, říká, že po smrti již nic není. Poté přemýšlí o své milé Jarmile a o svém dětství, kdy ho otec vyhnal z domu a on se stal "strašným lesů pánem". Následně se vrací k myšlence, že po smrti ho již nic nečeká. Zabírajíce se vlastními myšlenkami, nezpozoruje, že do cely vchází strážník, kterého vyburcovalo řinčení Vilémových řetězů, jak sebou škubal. Strážník se zaposlouchá do Vilémovy samomluvy a následně s ohromnou hrůzou odchází.

I. intermezzo

Venku se na popravním místě shromažďují a chystají duchové, aby po popravě přivítali mezi sebe novou odsouzenou duši. Celá příroda mluví o tom, co mu přichystá na uvítanou: žáby z bažiny, které "odbudou pohřební zpěv", vichr po jezeru, který "pohřební hudbu má", aj.

III. zpěv

Ve třetím zpěvu je velmi patrný kontrast, kdy se objevuje krásná májová příroda spolu s hrozným a těžkým Vilémovým osudem. Z města vychází průvod vojáků a Viléma, přičemž za nimi se táhnou ještě zástupy lidu. Na popravním místě Vilém ještě vnímá krásu svého národa a přírody, než je sťat, jeho tělo je rozlámáno na kole a jeho hlava je dána na kůl. Opět končí zpěv trošku bodavou připomínkou začátku: "Hrdliččin zve ku lásce hlas: Viléme! Viléme!! Viléme!!!"

II. intermezzo

Ve druhém intermezzu se objevuje již opuštěná tlupa loupežníků, kteří truchlí pro svého pána Viléma. Jejich truchlení přechází z nejdříve tichého šepotu po žalostný řev.

IV. zpěv


V tomto zpěvu do děje vstupuje sám básník, který se vrací na "místo činu" sedm let po Vilémově tragické smrti. Připadá mu, že jeho vlastní život se životu Vilémovu velmi podobá, s Vilémem se taktéž velmi ztotožňuje. Lituje jak Vilémova ztraceného mladého života, tak i života svého vlastního. Celý máj opět končí podobně bodavou připomínkou: "Hrdliččin zve ku lásce hlas: Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsou Vám tyto výpisky nápomocné?

Ano, velmi.
Ano, trochu.
Ne, nejsou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama