
Autor shrnutého děje: Kaszia z www.kaszia.blog.cz
Souhrn děje je mým vlastnictvím, tudíž máte sice právo si jej třeba uložit, ale chcete-li ho publikovat, musíte uvést, kdo je pravým autorem. Děkuji za pochopení.
I. zpěv
Báseň začíná opěvováním krásy májové přírody, která je nyní navíc podbarvena láskou. Zamilovaná Jarmila čeká u břehu na svého milého Viléma. Bojí se, že nedorazí, ale když zahlédne připlouvající člun, rozběhne se k připlouvajícímu člověku a padne mu kolem krku. Bohužel se nejedná o Viléma, ale o jeho přítele, který přináší strašnou zprávu, že byl Vilém za vraždu svého vlastního otce zadržen a příští den má být popraven. Následně se Vilémům přítel vrací na loď a odplouvá, nechává tak Jarmilu svému vlastnímu osudu. Ta, zklíčena představou mrtvého Viléma, skočí ze skály do jezera. Na konci básník vložil bodavě počáteční motiv májové hrdličky: "Zve k lásky hrám hrdliččin hlas: Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!"
II. zpěv
Vilém je ve vězení, ví, že je to jeho poslední den. Jen s děsem očekává následující den, kdy bude popraven. Je pevně spoután na rukou i nohou řetězy, které při pohybu řinčí. Přemýšlí o tom, co je po smrti, říká, že po smrti již nic není. Poté přemýšlí o své milé Jarmile a o svém dětství, kdy ho otec vyhnal z domu a on se stal "strašným lesů pánem". Následně se vrací k myšlence, že po smrti ho již nic nečeká. Zabírajíce se vlastními myšlenkami, nezpozoruje, že do cely vchází strážník, kterého vyburcovalo řinčení Vilémových řetězů, jak sebou škubal. Strážník se zaposlouchá do Vilémovy samomluvy a následně s ohromnou hrůzou odchází.
I. intermezzo
Venku se na popravním místě shromažďují a chystají duchové, aby po popravě přivítali mezi sebe novou odsouzenou duši. Celá příroda mluví o tom, co mu přichystá na uvítanou: žáby z bažiny, které "odbudou pohřební zpěv", vichr po jezeru, který "pohřební hudbu má", aj.
III. zpěv
Ve třetím zpěvu je velmi patrný kontrast, kdy se objevuje krásná májová příroda spolu s hrozným a těžkým Vilémovým osudem. Z města vychází průvod vojáků a Viléma, přičemž za nimi se táhnou ještě zástupy lidu. Na popravním místě Vilém ještě vnímá krásu svého národa a přírody, než je sťat, jeho tělo je rozlámáno na kole a jeho hlava je dána na kůl. Opět končí zpěv trošku bodavou připomínkou začátku: "Hrdliččin zve ku lásce hlas: Viléme! Viléme!! Viléme!!!"
II. intermezzo
Ve druhém intermezzu se objevuje již opuštěná tlupa loupežníků, kteří truchlí pro svého pána Viléma. Jejich truchlení přechází z nejdříve tichého šepotu po žalostný řev.
IV. zpěv
V tomto zpěvu do děje vstupuje sám básník, který se vrací na "místo činu" sedm let po Vilémově tragické smrti. Připadá mu, že jeho vlastní život se životu Vilémovu velmi podobá, s Vilémem se taktéž velmi ztotožňuje. Lituje jak Vilémova ztraceného mladého života, tak i života svého vlastního. Celý máj opět končí podobně bodavou připomínkou: "Hrdliččin zve ku lásce hlas: Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!"





