close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Vraždy v ulici Morgue

15. září 2017 v 16:13 | Kaszia |  Edgar Allan Poe: Jáma a kyvadlo a jiné povídky

Autor shrnutého děje: Kaszia z Kaszia.blog.cz

Souhrn děje je mým vlastnictvím, tudíž máte sice právo si jej třeba uložit, ale chcete-li ho publikovat, musíte uvést, kdo je pravým autorem. Děkuji za pochopení.


Vraždy v ulici Morgue

Druh: epika
Žánr: detektivní povídka
Forma: próza
Hlavní postava: C. Gustav Dupin - velmi chytrý a všímavý člověk s analytickou povahou
Časoprostor: město Rattleborough, léto kolem roku 1800
Postavy: vypravěč, C. Gustav Dupin (přítel vypravěče), námořník chovající orangutana, strážníci, sousedé a svědci

V úvodu autor vysvětluje, jak to mají analytičtí lidé. Tvrdí, že hraní dámy je svým způsobem náročnější než hraní šachu, že se ukáží pravé dovednosti dotyčného hráče.

Samotný děj se pak odehrává v létě v Paříži, kde se vypravěč setkává s C. Gustavem Dupinem, což je mladý chytrý člověk pocházející ze zámožné rodiny, který byl ale uvržen do bídy a který má velmi rád knihy. Setkávají se, když oba pátrají po stejném vzácném spisu a následně se poměrně dobře spřátelí, dokonce spolu začnou bydlet. Oba dva mají rádi noc, takže přes den zatahují okenice a povídají si při záři svíčky, v noci pak chodí ven.

Vyprávěč popisuje, že Dupin je zvláštní člověk, jelikož má oddělené dvě na sobě nezávislé povahy. Jedna z nich je milá a přátelská, druhá pak je povaha analytického člověka, který dokázal každého jednotlivého člověka poznat do nejniternějšího detailu jeho přemýšlení. Dokonce vypravěči na něm samém ukáže, jak dokáže mysl druhého kvalitně rozebrat, vysvětluje mu, že jen velmi dobře pozoruje své okolí a z toho činí své závěry, že je to pro něj už velmi přirozené.

Následně se setkávají se článkem s nadpisem "Pozoruhodná vražda" v časopise Gazette des Tribanaux. V článku se popisuje, že kolem třetí hodiny ranní byl z domu žen L'Espanayových (matky a její dcery) slyšet křik. Když do domu vniknuli sousedé se strážníky, slyšeli dva zvláštní hlasy. Rozdělili se na skupiny, aby prošli všechny pokoje, než přišli k jedinému pokoji, jenž byl zevnitř zamčen. Po rozražení dveří se jim naskytl pohled na příšernou spoušť spočívající v krvavé břitvě a rozbitém rozházeném nábytku. Následně nalezli mladší z žen narvanou hlavou dolů v komíně. Na těle měla velké podlitiny. Její matku nalezli na dvoře, když ji zvedli, hlava prvotně jen skoro uříznutá se jí ze svalstva urvala. I zbytek jejího těla byl ošklivě zohaven.

Delší den v časopise vychází další článek, nyní popisující výpovědi jednotlivých svědků dané události. Pauline Dubourgová, pradlena, vypověděla, že nikdy nepotkala žádnou jejich služebnou, že dámy mezi sebou dobře vycházely a že kromě třetího patra nebyl v domě žádný nábytek.

Pierre Moreau, trafikant, vypověděl, že dotyčné obývaly tento dům déle než šest let. Kdysi byl dům pronajímán, ale paní L'Espanayová byla nespokojená, tak pronajímání zrušila a žila v domě s dcerou sama. Kromě poslíčka a lékaře nikdy neviděl, že by k nim domů někdo přicházel. Žily s dcerou od ostatních odloučeně, slečnu viděl za tu dobu, co zde žily, zhruba pětkrát. Slyšel, že se paní L'Espanayová živí věštbami a věštěním.

Isidore Musét, strážník, byl k domu přivolán kolem třetí hodiny ranní a vypáčil dveře bajonetem. Slyšel dva hlasy. První hlas označil za hluboký, mužský a francouzský. Vřeštivý označil za pravděpodobně španělský.

Henri Duval, soused, vypověděl, že vřeštivý hlas vnímal spíše jako italský. Určitě se nejednalo o Francouze, ale není si jistý, zda se jednalo o ženu nebo muže. Křik, který slyšel, prý nepatřil žádné ze zavražděných.

Odenheimer, restauratér z Amsterdamu, považoval vřeštivý hlas za mužský a francouzský. Prý byl spíše skřípavý než vřeštivý. Mužský hluboký hlas řekl několikrát řekl "sacre", "diable" a "mon dieu".

Jules Mignaud, bankéř a šéf bankovního domu Mignaud, vypověděl, že L'Espanayová měla dostatek peněz, které nikdy předtím nevybrala, ale které se rozhodla vybrat jen tři dny před smrtí. Šlo o čtyři tisíce franků.

Adolphne Le Bon, zaměstnanec bankovního domu Mignaud, osudný den prý doprovázel paní L'Espanayovou kolem dvanácté hodiny domů. Nesl jí čtyři tisíce franků, které L'Espanayové přijaly.

William Bird, krejčí, vypověděl, že hrubý hlas prý mluvil jistě francouzsky, ozývalo se prý škrábání a zvláštní strkavý zvuk. Vřeštivý hlas byl prý silnější, nebyl anglický, možná německý, možná se jednalo o ženu.

Alberto Montani, italský cukrář, potvrdil, že hrubý hlas byl určitě francouzský, vřeštivý zněl prý rusky.

Paul Domas, lékař, vypověděl, že slečna L'Espanayová musela být uškrcena 1-2 muži, žena by takovou věc prý nedokázala udělat. Alexandre Etienne, ranhojič, potvrdil lékařovy domněnky.

Alfonzo Garcio, majitel pohřebního ústavu, vypověděl, že do domu nešel, ale hlasy slyšel. U mužského potvrdil francouzské občanství, vřeštivý považoval za anglický.

Nikdo z nich nevěděl o žádných příbuzných, okna se často neotvírala, ale dům byl v poměrně dobrém stavu.

Dupin se o tento případ zajímá, říká, že se mohou zapojit do pátrání, ale že musí ověřit policejní důkazy a případně získat svoje vlastní, protože práci policie považuje za velmi povrchní, jelikož si prý nevšímá všeho. Zná prý policejního prefekta, díky kterému ho pustí na místo činu. Na místě činu si oba dva vše pečlivě prohlédnou. Dupin pak další den zasvětí svého přítele do toho, co zjistil. Připadá mu zvláštní, že ačkoliv o vřeštivém hlasu mluvila spousta lidí z různých krajin, tak nikdo nemohl pořádně jazyk rozpoznat, všichni jen odhadovali. Soudí, že se musí zajímat hlavně o to, jak vrahové uprchli.

Dojde k závěru, že vrahové uprchli jedním oknem směřujícím do dvora, kde je odtržená hlavička hřebíku, který tak vypadá jako nepoškozený. Okno drží jen pérko. Aby ale dotyčný vrah vylezl do okna, musel by předvést velký gymnastický kousek. Podle srsti v prstech paní L'Espanayové a podle stop nesouměrných rukou na kůži Dupin usoudí, že se jedná o orangutana. Vysvětlí, že dal už do novin inzerát, že se našel orangutan. Podle tkaničky uvázané na námořnický cop usuzuje, že majitel bude námořník pracující na maltézské lodi.

Sotva o tom domluví, přijde dotyčný námořník. Je to rodilý Pařížan. Poté, co Dupin zamkne a ukážou mu pistole, jim vysvětlí, že orangutana kdysi chytili s přítelem a že po smrti přítele čekal, až se orangutan uzdraví ze zranění na lodi, aby ho mohl prodat. Měl ho tudíž u sebe v domě. Jednoho dne orangutan utekl a chtěl se po vzoru majitele oholit. Majitel ho vyděsil, tak zvíře i s břitvou uteklo a vlezlo do okna L'Espanayových, které zabilo. Námořník při pohledu na těla křičel, což byl křik, který slyšeli sousedé. Následně orangutana chytil a prodal.

Dupin to sdělí strážníkům a případ je uzavřen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsou Vám tyto výpisky nápomocné?

Ano, velmi.
Ano, trochu.
Ne, nejsou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama