První kapitolu jsem se rozhodla zveřejnit na docela zajímavé datum. Dne 21. února 1946 se narodil Alan Rickman, což, asi jak všichni ví, byl herec, který v sérii Harryho Pottera zahrál jednu z nejzajímavějších rolí - roli profesora Severuse Snapea. A bereme-li jeho narozeniny jako narozeniny i samotné postavy, můžeme následující kapitolu (a pro mě za mě klidně i celou povídku) věnovat Severusovi k narozeninám.
Všechno nejlepší, Severusi!

Severus ráno vstává s tím, že před ním stojí nepříjemný den - do Bradavic přijíždí žáci a škola začíná. Co když ho ale čekají šoky, které ho přesvědčí o tom, že den bude ještě horší, než by si býval myslel?
1. KAPITOLA
Den pro Severuse Snapea, bradavického profesora a mistra lektvarů, začal poměrně neslavně, když vstával po necelých dvou hodinách spánku. V noci se nemohl odtrhnout od jednoho komplikovaného lektvaru - nakonec šel spát skoro se svítáním. Se zabručením ze sebe stáhl peřinu a zamířil do koupelny, zatímco se vnitřně smiřoval s tím, že tímto dnem definitivně začíná desetiměsíční Cruciatus. Ti nejstarší beznadějní budižkničemové odešli, aby je nahradili mladší beznadějní budižkničemové. A jejich příchod a začátek školního roku se bude v podstatě oslavovat první z letošních slavnostních večeří, před kterou tradičně přijde na řadu zařazování studentů do kolejí Moudrým kloboukem.
.
Už byl téměř připravený a nachystaný, když krb v jeho komnatách vzplál zeleným ohněm a vystoupil z něj starý, usmívající se muž s dlouhým bílým plnovousem. "Dobré ráno, Severusi!" pozdravil hlasitě, čímž způsobil, že si profesor uvědomil bolest hlavy. "Snad tě neruším. Chtěl jsem s tebou jen probrat letošní začátek školního roku. Nepřišel jsi na včerejší poradu." Ke konci v hlase zazněla trochu výčitka.
.
"Dobré ráno, pane řediteli. Byl jsem dost zaneprázdněný s jedním lektvarem…" Vlastně díky němu naprosto zapomněl, že nějaká porada je. "Nechtěl jsem si s ním dělat starosti, až tady budou studenti, tak jsem se ho pokusil dokončit bez ohledu na ostatní skutečnosti." Pokusil se zahladit své pochybení a s nelibostí sledoval, jak si Brumbál bez jakéhokoliv požádaní o dovolení sedl do jednoho z jeho křesel v obývací místnosti. Kysele se na to zatvářil, avšak nic mu neřekl.
.
"Rozumím, Severusi," odpověděl Brumbál, ale podle pobaveného lesku v jeho pomněnkových očích bylo znát, že moc dobře ví, nakolik upřímná je jeho výmluva. "Chtěl bych s tebou probrat vlastně jen dvě náležitosti," počkal, až se i druhý muž posadí do jednoho z křesel, než pokračoval. "Po dlouhé úvaze jsem se rozhodl, že na letošní místo učitele Obrany proti černé magii přijmu Harryho, Harryho Pottera. Chtěl jsem se ujistit, že z tvé strany s tím nebude problém."
.
Černovlasý muž musel zapřít sám sebe, aby mu neuniklo zalapání po dechu. "Myslel jsem, že Potter je bystrozor," zavrčel nebezpečným tónem. Ještě teď si pamatoval, jak v Denním věštci četl článek o tom, že Chlapec-který-přežil a Zachránce-kouzelnického-světa konečně dosáhl povolání, které si pro sebe vysnil. Už ani nevěděl, kolik let to je, co ten článek viděl, ale i tak si ho moc dobře pamatoval.
.
Albus pokýval hlavou. "Nedávno byl na jedné ze svých misí velmi těžce zraněn. A přestože u Sv. Munga dokáží dělat zázraky a fyzicky je již v pořádku, sám uznal, že by potřeboval na nějakou chvílí - třeba na rok, řekněme - vysadit. Když se dozvěděl, že sháníme učitele Obrany proti černé magii, kontaktoval mě. Myslím, že bude nejlepší adept. Co myslíš?"
.
Tak pan Potter chtěl "vysadit". To Severus by taky nejradši "vysadil" a na rok si ze svého povolání odjel bůhví kam. To jen Zlatému chlapci mohlo projít, ostatní museli pěkně trpět na svých pozicích. Znechuceně si odfrkl. "Jak myslíte, řediteli." Stejně se s ním nebude moc setkávat, leda u jídel ve Velké síni. Ale pokud má Potter dostatek sebezáchovy, ani ho neosloví.
.
"To jsem rád, Severusi, že v tomhle si rozumíme," zvolal starý muž zvesela. "A co se týče té druhé věci, kterou jsem s tebou chtěl projednat -"
.
Profesor lektvarů si povzdechl a potlačil protočení očí. "Pane řediteli, dost," zarazil jej, "ať už jste kamkoliv dosadil kohokoliv, stejně na tom nic nezměním. Rád bych šel na snídani a pak se připravil na příjezd studentů, když dovolíte." Mluvil přímo ledově. Určitě si nechtěl ošklivé ráno ještě víc kazit zprávami o příchodu Pottera.
.
"Severusi, to se netýká přímo Harryho -" pokusil se znovu ředitel.
.
"Ale zjevně se ho to týká okrajově. Věřím vašemu úsudku," doufal, že do toho nevsákl tolik sarkasmu, kolik se mu ho tlačilo na mysl.
.
Když Albus viděl, že u něj již nepochopí, nasadil svůj typický úsměv, se svým kolegou se rozloučil a následně odcestoval krbem tam, odkud přišel. Neviděl, jak černovlasý muž zabořil obličej do dlaní, aby si povzdechl nad svým krutým osudem.
.
~ ~ ~
.
Zasedl do svého obvyklého místa, vedle kterého prozatím zela prázdnota. Až nyní si uvědomil, že po jeho levici pravděpodobně bude sedět nový a nečekaný učitel Obrany proti černé magii. Potlačil povzdechnutí a ostatní kolegy pozdravil kývnutím hlavy. Studenti všech ročníků - až na ten první, samozřejmě - již seděli u svých kolejních stolů, hlasitě si povídali a na obličejích měli veselé usměvavé výrazy.
.
Dlouhou dobu trvalo, než se otevřely dveře Velké síně a v nich stanul pan Potter, mírně zadýchaný. Všichni studenti na něj upřeli své pohledy a šeptali si o tom, jestli jeho příchod znamená to, co si skutečně myslí. Muž oblečený do profesorského hábitu s vrabčím hnízdem na hlavě zamával směrem k Nebelvíru - kde měl několik ze svých dětí, jak si Severus uvědomil - a následně obešel část stolu a zasedl vedle učitele lektvarů, který se tvářil, jako by mu každou chvíli měli říct, že umírá na rakovinu.
.
"Dobrý den přeji všem!" prohlásil nahlas a zvesela. "Omlouvám se za zpoždění, ještě jsem musel trochu uklidňovat dceru. Potkala mě na chodbě a chtěla ještě pár mých slov na povzbuzení… nakonec jsem se dal do hovoru s většinou prváků. Jsou opravdu milí." Zdálo se, že se poněkud začervenal. Obracel se hlavně k řediteli, který s ním zavedl interesovanou konverzaci na téma strávení léta, bystrozorské práce a rodinných vztahů. Nic, co by černovlasého zajímalo.
.
Ten se spíš zarazil nad slovem "dcera". Takže další Potter v Bradavicích? To se nám ten rok ještě lepší, pomyslel si sarkasticky. A právě v tu chvíli byl hovor okolních studentů i učitelů přerušen, když dovnitř kráčela paní profesorka McGonagallová se zástupem maličkých dětí za sebou. Severus upřel pohled na své ruce, které měl poněkud vysušené. Pravděpodobně z důvodu přísad do lektvaru. Kdo by řekl, že spojením dračí krve s listy leknínu se vytvoří výpary, které tolik vysušují pokožku? Pracoval s nimi dohromady poprvé. Pro příště už si to zapamatuje. Večer si musí ruce namazat nějakou mastí.
.
Jen matně vnímal, že McGonagallová začala vyvolávat studenty podle jmen, aby je Moudrý klobouk mohl zařadit do kolejí. Vždy, když se ozvalo "Zmijozel", krátce vzhlédl, aby si zapamatoval obličej dítěte patřícího do jeho koleje. Tím ale jeho zájem končil. Až do chvíle, kdy profesorka dospěla k příjmením začínajícím na "P".
.
"Potterová, Lily!" zahlásila.
.
Černovlasý muž zdvihl svůj pohled a uviděl malou dívku, jak vystupuje z hloučku a pospíchá ke Klobouku. Na chvíli přestal dýchat, protože to, co viděl, bylo zhola nemožné. Ohnivé vlasy padající v loknách na záda, malý nos a obličeji dominující obrovské zelené oči. Vypadala úplně jako… jako její babička. Lektvarista sklonil pohled ke svým rukám a koutkem oka vnímal, jak se Potter vedle něj ošívá. Rozhodl se, že to přečká, řekne úvodní řeč svým Hadům, pak zajde do svých komnat a tam si naleje pořádnou sklenici Ohnivé whisky. Ta rána po jeho Lily už dlouho nebolela tak, jak bolela dnes. Utrpení však vůbec neměl být konec.
.
Jelikož Lilyini bratři patřili všichni do Nebelvíru, stejně jako jejich otec, nikoho nenapadlo, že by holčička mohla být zařazena nikam jinam. Proto celá Velká síň ztichla, když Moudrý klobouk zaburácel: "ZMIJOZEL!"
.
V Severusovi by se v tu chvíli krve nedořezal. Cítil, jak učitel Obrany vedle něj ztuhl, jako když do něj praští. Oba nyní sledovali mladičkou dívku, jak si sundává z hlavy Klobouk a podává ho profesorce, krčí rameny, mává bratrům a následně odchází ke stolu koleje, do které byla zařazena. Tak tohle bude chtít minimálně dvě skleničky Ohnivé whisky.
.
A pak se vedle něj Potter rozesmál. "No to potěš! A to se mě ještě Lily před chvílí ptala, co když se dostane do Zmijozelu. Ještě že jsem jí řekl, že to nevadí, aspoň bude teď víc klidná." Jeho úsměv se ještě rozšířil, když se na sebe Hadi podívali, a nakonec Lily potleskem uvítali u nich. Zdálo se, že nikdo nedal na první pohled najevo nějaké nepřátelství.
Ať už byl do Zmijozelu po této chvíli zařazen kdokoliv, Severus to nevnímal. Upínal se na vizi skleničky Ohnivé whisky a mermomocí se snažil nehledat zelené oči. A že ho to stálo hodně úsilí.
.
~ ~ ~
.
Netrvalo dlouho a setkal se se svými Zmijozeli v jejich vkusně zeleně dekorované místnosti. Hlavní instrukce už jim byly sděleny prefekty, on se ale rozhodl, jako každý rok, ujmout informovaní o hlavních pravidlech školy. Už od chvíle, co přišel, všichni zmlkli a pokorně čekali na jeho prohlášení.
.
"Jsem profesor Severus Snape. Vítám zde nové příchozí studenty, které se dostali do mé koleje," prohlásil a snažil se, aby byl jeho tón dosti mrazivý. "Jsem si jist, že ani starším studentům neuškodí, když připomenu hlavní pravidla této školy." Obzvláště některé z nich sjel varovným pohledem. "Po večerce je zakázáno vycházet z prostor vaší koleje - tedy společenské místnosti. Doporučuji vám ale radši ani nevycházet z postelí, aby vás náhodou nezlákala nějaká procházka při měsíčku. Za nepřístojné chování mohou být naší koleji odečteny body. Za přínosné poznatky a skutečnosti mohu já a jiní profesoři koleji body naopak připsat. Pokud bude někdo svými prohřešky sabotovat body naší koleje…" Větu nechal schválně nedokončenou. Ještě jednou sjel pohledem všechny své Hady. U zelených očí se zastavil na sekundu déle. "Nějaké dotazy?"
.
Když se nějakou dobu neozvala ani hláska, otočil se a zmizel ve dveřích chráněných portrétem Salazara Zmijozela. Měl za sebou těžký den a pevně doufal, že až se ráno probudí, zjistí, že se jednalo jen o hrozivou noční můru. Celé si to v hlavě sjel. Potter v učitelském sboru. Potterová na hradě. Jmenuje se Lily. Vypadá jako Lily. A je v jeho koleji. Opravdu docela nepříjemný den.
.
Nic nemohlo být horší než vidět Harryho Pottera, jak se opírá o stěnu chodby na cestě k Severusovým komnatám. Jakmile ho zahlédl, narovnal se a nasadil lehký úsměv. "Pane profesore," oslovil jej.
.
Lektvarista potlačil zaúpění. "Pane Pottere," zavrčel v odpověď a zastavil se v dostatečné vzdálenosti na to, aby byl přístupný hovoru, ale aby zbytečně neohrožoval svůj vlastní osobní prostor.
.
"Nečekal jsem, že Lily bude zařazená do Zmijozelu," vysvětlil mladý učitel. Když uviděl zamračení druhého muže, rychle pokračoval. "Vůbec mi to nevadí. Moudrý klobouk určitě ví, proč udělal to, co udělal. Byl bych rád, kdyby byla ve své koleji spokojená, ať už je ta kolej jakákoliv."
.
Severus pokýval hlavou. Nechápal tedy, proč mu Chlapec-který-přežil přišel na oči, když ne proto, aby se mu snažil vemluvit přítomnost dcery v jeho koleji.
.
"Nevím, jaké vztahy panují momentálně ve Zmijozelu, ale mám o Lily trochu obavy," přešel k věci. "Za mé doby mezi Nebelvíry a Zmijozely vztahy moc dobré nebyly. A Lily je díky mně a svým bratrům s Nebelvírem dosti svázaná. Nechtěl bych, aby kvůli tomu měla ve své koleji problémy." Zhluboka se nadechl a podíval se jinam. "V podstatě jsem vás sem přišel poprosit," uvedl na toto slovo důraz, "jestli byste na ni nedával pozor."
.
Starší muž se zachmuřil. "Ujišťuji vás, pane Pottere, že jsem vždycky preferoval, aby mí Hadi mezi sebou vedli jen přátelské vztahy. A že jsem cílené šikany mezi nimi vždycky dostatečně postihoval, i když jsem k tomu nepotřeboval teatrální výlevy, jako má ve zvyku dělat McGonagallová."
.
Zdálo se, že tohle Potterovi stačilo. S pokývnutím a popřáním dobré noci se ztratil v bradavických chodbách.
.
Když se za Severusem zavřely dveře jeho komnat, byl natolik rozčilený z tohoto rozhovoru, že úplně zapomněl, že se těšil na skleničku whisky. Úplně to v něm vřelo. Co si to o něm myslel? Že ostatní nechá, aby jen tak šikanovali jeho dceru, nebo dokonce to, že to bude podporovat? Byl z toho úplně znechucený. A ještě víc znechucený byl z představy, že by to skutečně udělal. Nehledě na to, že opravdu nebyl v duši tak ohavný, jak si většina lidí myslí, nikdy by nenechal někoho zneuctít takto její památku.
.
Ach Lily. Copak jsem už netrpěl dost? S chmurnými myšlenkami usnul v nepohodlném křesle u krbu, který mírně plápolal.





