close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jak jsem byla darovat krev

17. března 2019 v 15:59 | Kaszia |  Zážitky ze života
V rámci svých jarních prázdnin jsem byla v Brně u svého přítele. Již předem jsme měli naplánované, že zajdu darovat krev do tamní FN Brno. Důvody byly dva - první, že přítel už v minulosti několikrát daroval, dokonce jsem ho doprovázela na jeho první odběr, jen tehdy jsem nemohla darovat, poněvadž mi ještě nebylo osmnáct let, a druhý, že jsem tak nějak vnitřně cítila potřebu to udělat, že je to správné. Problém je, že jsem hrozný strašpytel a pouhé očkování mi dělá zle, natož odběr krve velkou jehlou. Ale zvládla jsem to. :)


Jak to chodí, když tam člověk přijde?

Prvodárci se ve FN Brno nemusí objednávat, ale je jim doporučeno, aby přišli v dopoledních hodinách. Vybrala jsem se proto na desátou do nemocnice. Doprovázel mě můj přítel, který mě rovnou zavedl do tkáňového a tranfúzního oddělení, kde se odběr krve provádí. Tam jsme se zařadili do fronty u tzv. "šatny". Tam má člověk možnost odložit si kabát či cokoliv, co by mu zavazelo, a zároveň každý dostane číslo, pod nímž ho vyvolává systém. Tam jsem zároveň řekla, že jsem prvodárce, a dostala jsem dotazník na vyplnění, společně s oním číslem.

Sedla jsem si ke stolkům a dala se do vyplňování. V dotazníku se mě ptali na základní informace - jméno, příjmení, rodné číslo, výška, váha apod. - a na informace ohledně prodělaných nemocí, zda jsem v určitých letech nebyla v nějaké rizikové zemi, zda jsem neměla rizikový sexuální styk (což je i sexuální styk mezi muži, bez ohledu na to, nakolik jste si dávali pozor, věděli jste to?), kdy jsem měla poslední menstruaci a zda nejsem těhotná. Je nutné říct, že ženy by během menstruace odběr krve provádět neměly. Zároveň mohou dávat krev jen třikrát do roka, tedy jednou za čtyři měsíce, zatímco muži mohou dávat krev jednou za tři měsíce, tedy čtyřikrát do roka. Ptají se i na léky, které člověk bere - a to třeba vč. antikoncepce či ibalginů.

Já jsem měla vyplňování dotazníku jednoduché - skoro všude jsem dávala "ne", poněvadž jsem poměrně zdravý člověk. Nutno podotknout, že dárce si musí přečíst i poučení, jež mu dají společně s dotazníkem. Počkala jsem, až vyvolají mé číslo, a zamířila jsem k tzv. "evidenci". Číslo si člověk může sledovat na vyvolávací televizi. Problém je, že čísla se tam neříkají a změnu na TV oznamuje jen jeden zvuk - a to do všech dveří. Takže si člověk pěkně hlavou zacvičil, když se po zaznění tónu podíval.

U evidence jsem potkala milou slečnu, která si ode mě vzala dotazník, prohlédla si jej a ptala se mě na trvalé bydliště. Tam nastal poněkud problém, jelikož studuji daleko od Brna a do Brna se vydávám jen za přítelem. Vysvětlila jsem jí situaci, načež tedy řekla, že by člověk měl darovat krev v místě bydliště a jestli jí tedy nenadiktuji adresu přítele. Dále se ptala i na adresu školy, když jsem uvedla, že jsem student. Vrátila mi dotazník a vyjela mi lísteček s mým jménem, čárovým kódem a nějakým číslem s tím, že jej nemám ztratit, že jej budu určitě potřebovat. Vyslala mě do chodby ke dveřím, kde se provádí první kontrolní odběr krve.

Tam jsem si chvíli poseděla, celá nervózní, protože jak jsem psala, jehly mi prostě nedělají dobře. Povídali jsme si s přítelem a hlídali číslo na další z televizí. Když se objevilo moje číslo, zamířila jsem do dveří na kontrolní odběr. Tam mě paní vyzvala, abych si odložila věci z rukou, a posadila jsem se na křeslo před ni. Ptala se mě na jméno a příjmení a datum narození. Následně mě požádala, ať si vyhrnu oba rukávy. Podívala se na mi na žíly na levé i pravé ruce, načež řekla, že na pravé ruce jsou žíly lepší, takže ten kontrolní provedeme z levé a tu "lepší ruku" si necháme na později.

Paní se mě ještě ptala, kolik tekutiny jsem za včerejšek vypila. Zamyslela jsem se a řekla jsem, že tak 1,5 litru určitě. Načež mi bylo odpovězeno, že je to málo, že bych měla vypít den předem aspoň tři litry. Pak se mě zeptala, kolik jsem vypila za dnešek. Odpověděla jsem, že zhruba snad litr. To je prý také málo, že před odběrem jsem měla vypít litry aspoň dva. Nutno podotknout, že dárce by již večer před odběrem neměl jíst žádná tučná jídla. Naopak, což jsem nevěděla, by měl k snídani posnídat něco ideálně sladkého - rohlík s marmeládou apod., avšak opět něco nepříliš tučného. To já však nevěděla a posnídala jen suchý rohlík.

Tato paní na kontrolním odběru krve by mohla být trochu příjemnější, necítila jsem se úplně komfortně, i když asi připomínky, přestože byly řečené takovým nepříjemným tónem, nemyslela zle, ale spíš jako doporučení do budoucna. Potom mě propustila zpět na chodbu s tím, že si místo odběru, zalepené páskou, mám držet, aby mi nevznikla modřina. Zase jsem čekala na chodbě s přítelem, než mě systém zavolal do dalších dveří, kde seděla doktorka, která se mnou prošla dotazník, doptávala se na pár věcí a změřila mi tlak. Nakonec konstatovala, že jsem vhodný dárce, že o mně mají zájem a že se mám jít občerstvit do tzv. "čajovny" a následně se můžu již jak chci vydat na omytí rukou a samotný odběr.

A když je člověk označen za vhodného dárce

Čajovna je poměrně malý prostor s několika židlemi a stolem, kde se člověk může (a měl by se) občerstvit. K dispozici jsou měkké čerstvé rohlíky a pití. To obsahovalo aspoň v mém případě poměrančovou limonádu, mátovou limonádu a vodu. Dala jsem si několik rohlíků a dostatek limonády, abych nahradila to, že jsem do té doby moc nejedla a moc nepila, a následně jsme zamířili do dalších dveří, které vedly do "umývárny". Ta se skládá z několika umyvadel.

Člověk si musí pořádně omýt ruku, z níž se bude provádět odběr, až nad loket. Potom se usuší a zamíří do čekárny před samotný odběrový sál. Tam odevzdá buďto průkaz dárce (který člověk získá až od druhého odběru) nebo papír se jménem a čárovým kódem, který má prvodárce. Tam se mě lehce nepříjemná paní zeptala, ze které ruky budeme provádět odběr (v mém případě pravá) a dala mi dvě speciální mince do tamnějších automatů, které se dají použít, aby se člověk po odběru občerstvil, a stravenku na padesát korun.

Sedla jsem si mezi ostatní čekající, ale jelikož jsem šla na odběr z pravé ruky, což moc lidí nědělá, vzali mě téměř hned. Přítel tam zůstal čekat a já zamířila na odběrový sál. Tam byla milá sestřička mluvící slovensky, jež mi řekla, ať se posadím do křesla. Křeslo bylo velice pohodlné, podobné jako u zubaře. Člověk čekal v takovém pololehu, polosedu a mohl koukat na televizi, kde běžel nějaký program. Kolem bylo vícero lidí, kterým byla krev odebírána. Sestřička mě požádala, ať vyčkám, že si vyřeší zkumavky a hned se mi bude věnovat.

Samotný odběr

Následně se mnou zahájila příjemný hovor, zatímco připravovala mou ruku na vpich jehly. Ta byla opravdu tlustá. Odvrátila jsem hlavu a pocítila jsem samozřejmě bolest, když jehlu vložila. Následně se bolest změnila v intenzivní pálení, které pokračovalo po celou dobu odběru. Ale bylo to snesitelné. Do ruky mi byl vložen balonek, který jsem měla po dobu odběru mačkat a pumpovat. Sledovala jsem, jak z mé žíly vede plastová trubička plná krve do sáčku s krví, který se převaloval ve speciální misce. Čím dál víc se plnil a bylo vidět i počítadlo, kde se zobrazovalo, kolik krve bylo odebráno.

Celkově se člověku odebírá půl litru krve, přesněji na tomto hlavním odběru 450 ml. Jak jsem zmiňovala, po celou dobu mě to nepříjemně pálilo, což je jiná zkušenost, než jakou měl přítel - toho to pak nebolelo vůbec. V průběhu rozhovorů jsem doktorkou, která mě schvalovala jako dárce, byla upozorněna, že po odběru se mi může udělat špatně, obzvlášť když nevím, do čeho jdu. Jakmile se číslo na počítadle blížilo ke 450 ml, sestřička prohlásila, že budeme končit, já se zase podívala jinam a ona vyndala jehlu, zalepila mi to polštářkem a páskou s tím, že si to mám držet a ruku držet nataženou, aby se to lépe hojilo. Nutno podotknout, že větší díra po odběru se samozřejmě zaceluje hůře, takže nějakou dobu trvá, než to skutečně přestane krvácet. Je proto dobré si nechat obě ruce (po zkušebním i hlavním odběru) zalepené, aby si člověk nezakrvácel oblečení.

Jakmile jsem mohla, slezla jsem z křesla, rozloučila se a zamířila pryč. Prvně jsem šla do čekárny před odběrový sál, kde jsem očekávala přítele, který však již odešel do hlavní čekárny. Paní zde sedící mi ještě nepříjemným tónem oznámila, že mi říkala, že z odběrového sálu můžu odejít rovnou tamními dveřmi - přitom já jen někoho hledala. No, zamířila jsem ven do hlavní čekárny, kde jsem viděla přítele, sedla si k němu a řekla mu, že vše je v pohodě.

Jak se člověk cítí po odběru

Řekla jsem příteli, že mě odběr pálil, čemuž se divil. Následně se mi v průběhu hovoru s ním udělalo špatně. Cítila jsem po celém těle zvláštní horkost, trochu mi začalo hučet v uších a začal se mi kroutit žaludek. V jednu chvíli mi i připadalo, že se pozvracím, v druhou zase, že omdlím. Lehla jsem si přes židličky k němu na klín a oddechovala. Byla jsem ráda, že tam nejsem sama. Zhruba po pěti, sedmi minutách se mi udělalo trochu lépe a začala jsem komunikovat normálně. Proto jsem navrhla, že bychom mohli jít do vedlejší čekárny, kde si z automatu můžu vybrat něco sladkého, čímž bych doplnila energii.

To nebyl úplně dobrý nápad. U stolku, kam mi přítel z automatu položil horkou čokoládu a nějaký sladký oplatek, se mi udělalo stejně špatně jako před chvílí. Návaly horka, hučení v uších a pocit na omdlení. Opřela jsem se čelem o stolek a čekala, až to přejde. Vtipné bylo, že zrovna v tu chvíli se pánovi, který po odběru ještě něco řešil na evidenci, udělalo zle a jeli pro něj s křeslem, aby se posadil a byl pod dohledem. Já tam nebyla sama, takže jsem radši poslouchala a pomalu mluvila s přítelem.

Když se mi opětovně udělalo lépe, řekla jsem příteli, že si odskočím na záchod. Trochu se obával, aby se mi cestou nebo na WC neudělalo špatně, ale řekla jsem mu, že si s sebou beru telefon a kdyby něco, dám vědět. Už se mi ale špatně neudělalo, naopak mi po pár minutách bylo už mnohem lépe, dopila jsem čokoládu, snědla sušenku, chvíli jsme ještě počkali a pak zamířili k šatně.

Tam jsem odevzdala číslo a získala odznáček dárce (ten je na úvodní fotografii). Cítila jsem se trochu unaveně a měla jsem slabost v pravé ruce, pár hodin mi dělalo problém ruku zvedat a ohýbat např. pro oblékání, ale jinak to bylo v pořádku. Zamířili jsme před nemocnici a udělali pár fotek, včetně té úvodní.

Přítelovi se u žádného z jeho odběrů špatně neudělalo. To jen potvrzuje, že každý to vnímá jinak.

Určitě plánuji na další odběr jít, jakmile to bude možné a budu v Brně. I když to bylo krajně nepříjemné, dalo se to zvládnout i pro člověka se strachem z jehel, jako jsem já. Ostatním mohu jen doporučit, aby to zkusili. :)

Pár rad na závěr

  • Pokud jdete na odběr, nechoďte raději sami, ať máte společnost, když budete nervózní nebo když vám bude špatně.
  • Den před odběrem hodně pijte (aspoň ty tři litry, viz výše) a už večer se vyhýbejte tučným jídlům.
  • V den odběru se pořádně nasnídejte, sladká snídaně ideální, a hodně pijte (aspoň ty dva litry před odběrem, viz výše).
  • Před odběrem si zajděte do čajovny a dobře se posilněte.
  • Po odběru raději nespěchejte hned pryč a aspoň na půl hodinku si sedněte do čekárny. Nevíte, jestli se vám neudělá špatně stejně jako mně a nechcete zkolabovat před nemocnicí nebo hůř, třeba při řízení auta.
  • Po odběru byste dle mého neměli nějakou dobu řídit, ať už auto nebo kolo.
  • Na další odběr se už musíte objednat, ale minimálně u FN Brno můžete jak telefonicky, tak i online, jen to je na několik týdnů dopředu.
Kdybyste měli nějaký dotaz, klidně se ptejte. :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jeife Jeife | E-mail | Web | 20. března 2019 v 13:53 | Reagovat

To je hezký :) taky se k tomu musím někdy rozhoupat. Já se zatím aspoň zaregistrovala do registru dárců kostní dřeně :)

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 20. března 2019 v 14:33 | Reagovat

Šikovná holka, gratuluju i rodičům... :-)

3 supice supice | E-mail | Web | 20. března 2019 v 14:47 | Reagovat

Obdivuju, žes do toho šla i přes strach z jehel;) Já bych do toho šla, ale bohužel nesplňuji podmínky:/

4 Sugr Sugr | E-mail | Web | 20. března 2019 v 18:31 | Reagovat

Je to dar - moci darovat krev - ne každý jí může darovat a je to ohraničené i věkovou hranicí, takže, díky, že jsi mohla a dala svou krev. :-)

5 isabella-san isabella-san | 21. března 2019 v 9:33 | Reagovat

ahoj taky jsem darovala jenže mám negativní zkušenost první bylo dobré měla jsem štětsí na dodbrou asistentku (sestřičku) podruhé to bylo horší propíchly žílu a měla jsem tam modřinu jako prase takže bacha na sestřičky jinak jsem pro ale bacha na to nemusí to vést jen k dobru :-?

6 Helmii Helmii | Web | 21. března 2019 v 16:36 | Reagovat

[4]: Připojuji se k díkům, že jsi ji darovala. Já ji bohužel darovat nemůžu, i když bych hrozně chtěla, jsem chudokrevná a mám problémy se srážlivostí krve. :-)

7 Viktória Viktória | E-mail | 22. března 2019 v 18:18 | Reagovat

Skvelý článok, dúfam, koncom roka (keď budem mať 18) by som chcela darovať tiež :)

8 Kaszia Kaszia | Web | 22. března 2019 v 18:43 | Reagovat

[1]: [2]: [6]: Díky za reakce na článek. :)

[3]: Život je i trochu o překonávání se. Strach z jehel byl a je velký, ale nějaká taková ta myšlenka zodpovědnosti, že když můžu někomu pomoct, tak bych měla, u mě byla a je silnější. A přitom to v uvozovkách člověka "nestojí mnoho" - jen pár hodin čekání a nějakou tu kratší nevolnost. :) Naopak bych na sebe byla naštvaná, kdybych do toho ze strachu nešla. :)

[4]: To souhlasím. Ono se to nezdá, třeba mně přišlo, že ten dotazník byl jednoduchý a snad žádné omezení nepřinášel. Jenže by stačila jen jedna nemoc, jedny léky, jeden nějaký problém a už by to nešlo. Člověk musí využít toho, že je zdravý. Třeba jednou já budu v krizové situaci v nemocnici a mně poskytnou něčí krev. A taky budu ráda, že nějaký zdravý člověk krev daroval. :)

[5]: Negativní zkušenost chápu. Lidé jsou různí, stejně tak mezi doktory a sestřičkami. Viz jak jsem psala. Doktorka na rozhovoru o dotazníku byla úplně super, slečna na evidenci byla v pohodě, paní v šatně byla v pohodě, sestřička na odběru taky, ale třeba paní u prvního kontrolního odběru nebo paní před odběrovým sálem už tak moc příjemné nebyly, naopak mi byla konverzace s nimi krajně nepříjemná. Ale tak už to je. Asi i záleží na konkrétní situaci, mohla být třeba sestřička v tvém případě nezkušená nebo mohla být žíla špatně viditelná apod., netuším. Každopádně negativní zkušenosti možné určitě jsou. Ale snad tě to od dalšího darování krve neodradilo. :)

[7]: Díky za reakci. Darování krve je určitě dobrý nápad, jsem ráda, že do toho chceš jít. :)

9 Lu Wild Lu Wild | Web | 23. března 2019 v 23:22 | Reagovat

Skvělý, skvělý, je nás dárců čím dál víc! :) CHvíli potrvá než si zvykneš na velkou absenci krve, ale tělo se tom časem krásně přizpůsobí :) Když jsem byla darovat poprvé s kamarádkou, tak nám sestřička radila, že kdyby se nám udělalo zle, máme si lehnout na zem a volat o pomoc. Hrozně nás to tenkrát pobavilo, ale naštěstí jsme radu nevyužily :D
Jo a ještě mám jen jiné info, ženy mohou darovat až 4x ročně a muži 5x, nejkratší interval je 8 týdnů mezi odběry. Ale já chodím do Prahy do ÚVN, tak je možné, že to tam mají jinak...

10 Eli Eli | Web | 24. března 2019 v 19:08 | Reagovat

Super článek, myslím, že někomu určitě pomůže, aby se taky odhodlal jít darovat :) Já osobně ještě nemůžu, nebylo mi 18, ale už jsem o tom přemýšlela a taky bych chtěla za ten rok darovat.. takže článek jako tenhle je pro mě ještě větší povzbuzení ❤

11 Ginger White Ginger White | Web | 25. března 2019 v 14:50 | Reagovat

Moc hezky jsi to popsala v článku. Já darovat krev bohužel nemůžu kvůli zdravotnímu stavu. A přitom mám krevní skupinu, o kterou je velký zájem. Ale je super, že chodí lidé darovat. :-)

12 Nikky Nikky | E-mail | 27. března 2019 v 11:58 | Reagovat

Super, že si išla. Ja som bola dokopy asi 4x zatiaľ. Prvýkrát sama, z čoho doktorka skoro odpadla a nechcela ma pustiť z postele (v domovskom meste majú ešte také staré socialistické vybavenie, že počas odberu vyslovene ležíš a prestrčíš cez okienko len ruku, takže ten samotný odber veľmi nevidíš (výhoda pre tých, ktorí odpadávajú z pohľadu na krv). Potom som prišla darovať krv do mesta, kde teraz bývam, ale nemám tu trvalé bydlisko a nerobili mi s tým žiadny problém, len mi prelepili v preukaze názov nemocnice. Tam už som bola na takom kresle ako píšeš aj ty, a videla som tie trubičky aj sáčok s krvou a aj keď s tým nemám nijako zvlášť problém, ale nerobilo mi to zrovna dobre, na šťastie tam tiež mali telku, tak som pozerala nejaký divoký ranný program :-D Veľmi ma teší, že aj napriek nie priamo super skúsenosti, pôjdeš opäť :-) Zdraví pozitívna nula :-)

13 Kaszia Kaszia | 6. dubna 2019 v 13:41 | Reagovat

[9]: Tak to mají asi v Praze jinak. V FN Brno je to skutečně tak, jak jsem psala v článku. Myslím, že to mají napsané i někde online, ale hlavně mi to říkala ta doktorka, se kterou jsem probírala výsledky kontrolního odběru a dotazník. :)

[10]: Jestli tě článek povzbudil k tomu jít po 18. narozeninách darovat, jsem jen ráda a můžu tě jen a jen podpořit. :)

[11]: Jen tady jsi již několikátý člověk, který píše, že nemůže dát krev z důvodu zdravotního stavu. Je to zajímavé, jak člověku připadá, když dotazník vyplňuje, že snad ani není možnost, že by nemohl být vhodným dárcem a hle - je opravdu velká spousta lidí, kteří být dárci nemohou, i když by chtěli. :)

[12]: Tak že to není úplně nejpříjemnější zkušenost, to je sice pravda, na druhou stranu alespoň budu mít možnost zjistit, zda na mě bude takto působit i druhý odběr, či třetí, čtvrtý. Pevně doufám, že se to časem zlepší, ale v nejhorším si vždycky po odběru budu muset holt na hoďku sednout, než mi bude lépe. :D Jinak svou krevní skupinu ještě nevím, doktorka mi říkala, že pokud bych chtěla, můžu se tam stavit tak za týden a oni by již měli hotový tento rozbor, ale že jinak se to dozvím spolu s obdržením průkazu dárce krve, který dostanu na druhém odběru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama