Mé dětství v mnohých ohledech nebylo zrovna šťastné. Spoustu zážitků jsem se dlouho snažila vytěsnit, než jsem časem dospěla k tomu, že by to i tak trochu byla škoda. Připadá mi zajímavé sepsat si své vzpomínky z dětství, i když smutné, a zamyslet se nad tím, jako dejme tomu dospělá. Navíc bych chtěla svůj blog udělat i trochu "osobnějším místem", jelikož v poslední době přidávám hlavně příspěvky týkající se povinné četby.
Jak nás doma poprvé navštívil exekutor
Psal se čas okolo roku 2009. Mám za to, že byl podzim, anebo také mohlo být brzké jaro. Každopádně bylo mokro, hrozné mokro. Kdokoliv vyšel ven, měl tenisky za chvíli úplně promočené. A proto jsem většinu času trávila s družinou uvnitř školní budovy. Leč i na mě přišel čas a musela jsem se vydat domů, do nečasu, do provazců deště a tmavých oblak.