close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Proč nemám ráda svoji třídní

19. června 2019 v 19:14 | Kaszia |  Zážitky ze života
Asi každý měl na základní či střední škole nějakého učitele, kterého moc nemusel. Já, upřímně, takových mám hned několik. V podstatě by se dalo říct, že každý učitel je mi něčím sympatický a něčím nesympatický, avšak u některých jedno z těchto hledisek výrazně převyšuje. Přesto jsem ani o jednom z nich neměla nikdy potřebu napsat článek, i když jsem někdy odcházela z hodiny nabručená, naštvaná nebo frustrovaná. Leč právě to se momentálně změní, protože moje antipatie k mé třídní překročily definitivně hranici, do které jsem to byla schopna mlčky vydržet.



Proč nemám ráda svoji třídní

Na úvod je třeba podotknout, že učitelku, jež nám posledních několik let dělá třídní, známe již dlouhá léta, ještě z doby, kdy k třídnicovství naší třídy měla daleko. Když jsme byli mladší, měli jsme z ní strach. Aby zvýšila svou autoritu, sázela vždycky právě na obavy z řad studentů, často právě ještě dětí, kterým se naháněla husí kůže, sotvaže slyšeli klapání jejích podpatků. Leč, takováto "falešná autorita pod rouškou strachu" platí spíše na ty mladší. A čím starší jsme byli, tím více jsme si uvědomovali rozdíl mezi přirozeným respektem a autoritou, kterou cítíme k jiným učitelům, a touto "šarádou".

I když se v naší třídě nachází pár přidrzlejších případů, mám za to, že jsme jedna z méně problematických tříd. Někdy trochu hlučná, někdy se někomu zabaví nějaký ten mobil u písemky, ale z dlouhodobého hlediska jsme celkem oblíbení. Kolektiv nám šlape s každým rokem lépe a lépe a i když se ne každý baví s každým, všichni se zvládáme tak nějak navzájem tolerovat. Takže proto si myslím, že ze všech tříd (z nichž některé mají opravdu podstatné kázeňské problémy) vyhrát zrovna tu naši na třídnictví, to je spíše štěstí než smůla.

Asi jediná záležitost, která nám kazí třídnickou idylku a zároveň nás celkem stmeluje jako studentský kolektiv, je právě naše třídní učitelka. Když si vzpomínám na milou třídní, již jsme měli jako mladší, a porovnám ji s tou současnou, je to, jak říká můj táta, jako nebe a dudy. S někdejší učitelkou šlo vše slušně domluvit, nikdo z její strany necítil nenávist, všichni jsme ji měli rádi, i když jsme se občas nepohodli. A dodnes ji na chodbách zdravíme s úsměvem. Za to naši současnou třídní zdravíme spíše jen ze slušnosti.

Nechci vyznívat nefér. A jelikož jsem nad tímto článkem celkem dost přemýšlela, připravila jsem si nějaká ta odvětví, ve kterých vysvětlím, proč svou třídní ráda nemám.

Logika písemek

Písemky jsou s naší třídní učitelkou nekonečné a nezapomenutelné téma. Samotným problémem je i jen podrobnost těchto prací. Je v pořádku ptát se na život a na díla, ale chtít vyjmenovat třeba dvacet děl se žánry, přičemž takových autorů je třeba pět na jednu písemku, ne-li víc - to už je na velkou pováženou. Přece jen jsme lidi, nikoliv stroje. A velice pochybuji, zda ona tato díla zpaměti zná, přece jen se při výkladu kouká buďto do učebnice, anebo vytáhne své vlastní složky s učebním materiálem.

Rodičům podrobnost písemek zdůvodňuje přípravou k maturitě, nicméně ostatní třídy našeho ročníku s jinými češtináři takto podrobné písemky nemají, a přesto budou maturovat, v naprosté většině případů i úspěšně. U ústní zkoušky se v literárně-historickém kontextu povinné četby objeví i díla jiných autorů, to bez pochyb - nicméně jedno či dvě podstatné, nikoliv u každého autora seznam dvaceti děl, ze kterých valné množství většina lidí ani nezná. A argumentovat didaktickými testy - copak si někdo vzpomene na onen seznam dvaceti děl, až ho bude za jeden až čtyři roky psát?

Písemky jsou tudíž velmi těžké, alespoň dle mého hodnocení. Bez "pomůcek" v kapsách, rukávech a na lavicích, které obvykle ujdou učitelskému oku a které obsahují minimálně nějaký seznam děl, by se to v podstatě nedalo zvládat. A to si píší taháky i ti, kteří jiné předměty zvládají levou zadní bez nich.

Když už však si člověk myslí, že to úspěšně zvládl a dal to na jedničku, překvapí ho prazvláštní bodování a známkování. U většiny písemek jako by bodování ani nebylo, jako kdyby se hodnotilo zrovna podle nálady. Mnohdy se stane, že je úkol, u něhož mají dva žáci uvedené to samé, ale hodnocení je odlišné. A když se přijdou zeptat, odpovědí tomu s horším hodnocením je: "Mně se tam nelíbilo i něco jiného, jen teď už nevím co."

Jindy je bodování, stejně jako dnes, kdy článek píšu, zvláštní něčím jiným. Jedno ze cvičení, které bylo v písemce, je úplně vyškrtnuto a nepočítá se, přestože je to cvičení, které většina lidí zvládlo, na rozdíl od jiných. A jelikož to nejlepší cvičení je vyškrtnuto, logicky to všem zhorší známkování. Odpověď na otázku, proč to bylo vyškrtnuto, nedostaneme. A když si moje spolužačka všimla určité nejasnosti v bodování, že skupina A má největší možný počet bodů 14, avšak jednička je od 16 bodů do 15, tedy se touto chybou celé známkování posune, odpovědí bylo odseknutí: "Sáro, tam je šestnáct bodů a to tebe vůbec nemusí zajímat." Možná tam tedy byly někde skryté další dva získatelné body, ale nám je skryto jejich umístění.

Samotné zadání je také někdy nepochopitelné. Velice jasně si pamatuji situaci, kdy jsme se učili psaní číslic a pravopis teček za nimi psaných. V zadání písemky stálo, že ve větě máme nadepsat nad čísla ve větě (která ale byla číslovkami!) číslovky (kterými myslela čísla...). Když jsme se zmateně ptali, jestli teda máme nadepisovat číslice, odsekla: "Píši tam jasně číslovky!" A tak půlka třídy zmateně nadepisovala číslovky, tedy slovní druh, který v textu byl již napsán. A samozřejmě dostali pětku, jelikož ona číslovkami myslela číslice, mezi čímž je obrovský rozdíl. Náš důvod, že jsme byli zmateni zadáním, nebrala v úvahu.

Jindy je v písemce napsáno, že máme vyjmenovat díla autora. Když se někdo zeptá, zda je má jen vyjmenovat, nebo i popsat jejich děj, odpověď je jasná: "Píši tam vyjmenovat, tak vyjmenovat, co to je za stupidní dotazy?" Jindy je v testu psané, že máme vyjmenovat díla, ale hodnocení po obdržení opraveného testu máme snížené, protože jsme prý dílo nepopsali a ona to očekávala...

Další kapitolou jsou její vzkazy na písemkách. Každý udělá chyby, ale psané poznámky typu: "Jseš normální?!", "Co to meleš?", "To si ze mě děláš legraci!", "Používáš mozek?" No, uznejte, že to je přes čáru. A samotným problémem je i to, že si písemky nemůžeme nechávat, ale zároveň máme i zakázáno si je fotit. Přesto to někteří děláme. Když totiž přijde rodič a chce vidět nějakou konkrétní písemku, u které si jeho dítě doma stěžovalo, že byla hodnocena špatně, písemka nejde zrovna najít... To možná asi proto, aby rodič neviděl zmatené bodování, podivné hodnocení a nepříjemné poznámky.

Porušování školního řádu

Že se občas najde nějaký student, který poruší školní řád - to je asi jasné každému. Konec konců, proto ten školní řád existuje, aby určoval, co je v pořádku a co už není. A čím se mají řídit žáci. Ale v mnohém to omezuje právě i učitele. Jednou z hlavních věcí, která nás u naší třídní učitelky vždycky obtěžovala, bylo sáhodlouhé opravování písemek. V našem školním řádu se píše: "Výsledek hodnocení zkoušky sdělí vyučující žákovi nejpozději do 14 dnů ode dne konání zkoušky, je povinen předložit žákovi jeho opravenou písemnou práci k nahlédnutí." Jenže realita byla (a občas stále je) taková, že opravování testu trvalo měsíc, někdy dva, nebo dokonce tři! Mezi tím jsme samozřejmě napsali milion dalších testů, z nichž spoustu z nich jsme opravených viděli až takovou dobu po jejich napsání, že už jsme dávno zapomněli, že jsme je psali...

Až teprve tehdy, když se jeden student vyloženě opřel do toho, že to je proti školnímu řádu a že mu nepřipadá fér, že písemku několik měsíců po napsání neuvidí, ačkoliv se tyto známky samozřejmě započítávají do čtvrtletího či pololetního hodnocení, tak se to trochu (a s nevolí) změnilo. V poslední době už se daří písemky dostávat poměrně brzo, v rámci týdnů, ne měsíců... to však ale neřeší jiné problémy s nimi, jak už bylo zmíněno výše.

Další věcí, kterou dělá s písemkami a která by se opravdu dělat neměla, je zapisování známek z jednoho školního roku do druhého. Představte si, že dva dny před vysvědčením napíšete písemku nebo napíšete písemku tak, že než ji opraví, jsou známky uzavřené. Ale to jí nevadí - jednoduše dané známky napíše na září, což je přece ale naprosto jiný ročník, než v jakém byl daný test napsán. A to mi nevykládejte, že tohle je ve školním řádu nebo v jakémkoliv jiném řádu povoleno. Každý školní rok (ba co školní rok, každé pololetí!) by se mělo začínat s čistým štítem. Žák má tak šanci vzít to za jiný konec a trochu změnit svůj přístup, pokud se dosud snažil málo. Ale když ročník hned začne třeba s pětkou nebo čtyřkou z minulého ročníku, tak ho to asi moc motivovat nebude.

Jednou z mnoha dalších záležitostí, které jsou dokola se opakujícím tématem, je omlouvání absence, respektive její neomluvení z její strany. Neomluvené hodiny jsou skutečně oprávněné, pokud žák chodí za školu, anebo se jeho absence periodicky opakuje s pořád těmi samými důvody. Takovou jsme měli i spolužačku, jež chodila do školy více pozdě než včas. A u té se proto nedivím, že obdržela neomluvené hodiny. Ale pokud se najde žák, který obvykle chodí včas, ale několikrát se mu zpozdí autobus (který má přijet v 7:40, ale přijede třeba až v 7:55, což do školy na osmou hodinu nestíhá, ani kdyby běžel), přičemž vždycky doloží potvrzení, že on za to nemůže, a pak jednou jedinkrát zaspí a třídní mu hned napaří neomluvenou hodinu, přičemž se zaspání standardně na škole omlouvá dokonce až 3x(!), než dojde k neomluveným hodinám... na to opravdu nemám už asi co říct.

A ke spolužačce, které bylo vyčiněno, že bude dostávat neomluvené hodiny, pročež každý měsíc jeden či maximálně dva dny zůstává doma kvůli bolestivé menstruaci, se už pomalu ani nemám sílu vyjadřovat. Vždycky trpěla na křeče a silný menzes (s čímž s ní soucítím, poněvadž jsem to hlavně v minulosti měla velmi podobné), se kterými se ani nedokázala vyspat v noci, natož fungovat. A jelikož školu jinak zvládá, komu tenhle jeden, či maximálně dva dny do měsíce vadily? Nikomu ne. Žádný vyučující si nestěžoval. Jenom naše třídní...

Celkově by se dalo říct, že v naší třídě se s neomluvenými hodinami roztrhl pytel. Zatímco v jiné třídě mají tak 1-2 neomluvené hodiny ročně u problematických žáků, u nás jich je tak desetkrát tolik, a to u žáků, na které si mnohdy ani jiní vyučující nestěžují.

Poslední věc, na kterou si vzpomenu a která se ještě týká školního řádu, je hodnocení. Hodnocení se mnohdy zakládá na průměru, který je více či méně podstatný. Všeobecně se ale dá říct, že průměr známce v naprosté většině případů odpovídá. Někteří učitelé kapánek přidají, aby dokonce žákům přilepšili. Leč, k tomu má naše třídní na míle daleko. Pochopte, nechci a nemůžu po ní žádat, aby někomu "přidávala" na známce. Co by ale bylo fér, tak kdyby se alespoň zdánlivě toho průměru držela. Ve třídě jsou typičtí lidé, kteří mají průměr 1,2 či 1,3 z daného předmětu, ale stejně jim dá dvojku. A přitom jsou k tomu všemu většinou aktivní a výpomocní. Dostat jedničku na vysvědčení z češtiny se tak stalo heroickým výkonem, který se téměř nikdy nikomu nepodaří - naposledy někomu v prvním pololetí prvního ročníku na střední, a to už končíme ten třetí...

Výklady více neprospěšné než prospěšné

Hlavním důvodem, proč chodíme do školy a neučíme se doma z učebnic, jsou učitelské výklady. Mnohdy si totiž člověk zapamatuje více z takového výkladu, než když si to byť i pětkrát či šestkrát přečte z učebnice. V některých předmětech tomu tak skutečně je, např. v biologii či částečně ve fyzice. Oba dva předměty by pro mě byly spíše španělskou vesnicí (ne že by dosud někdy nebyly), kdybych se je měla učit jen na základě vět v knihách.

Nicméně výuka s naší paní třídní, to je úplně jiná pohádka. Pohádka, ve které jsou výklady podrobné, že často máme zápis u jednoho autora čtyřikrát delší než ostatní třídy, kdy si říkáme u většiny (a to mnohdy u méně podstatných) autorů tuny děl, které si stejně nikdo všechna nezapamatuje, přičemž i to je doména jen naší třídy. Když náš sešit vidí spolužáci z jiných tříd, jen zmateně kroutí hlavou. Prvním důvodem je obsáhlost výkladu, druhým je to, že jsme oproti ostatním neskutečně pozadu. V současnosti asi o půl jedné učebnice. A to máme, prosím pěkně, příští rok maturovat. Něco mi říká, že se tu půlku učebnice budeme muset doučovat asi sami, protože ani s raketovým pohonem (který naší třídní opravdu chybí) bychom to už nestihli dobrat tak, jak bychom chtěli.

Navíc paní učitelka nepatrně zrychlila tempo až poté, co na danou situaci byla upozorněna svou kolegyní. A to je smutné - že se nás, jako třídy, jež příští rok maturuje, a právě naší maturity, musí zastávat učitelka, jež naší třídní není. Protože tohle je právě něco, co bych od třídní očekávala. Nikoliv pravý opak. V minulosti naší třídní byl navíc jiný předmět odebrán a dán jinému pedagogovi, poněvadž i tam jsme zaostávali o půlku učebnice. Museli jsme to tak "sjet" za dva měsíce ve třetím ročníku s někým jiným. Bylo to těžké, ale zvládlo se to. Což je jen ukázkou toho, že všechno jde...

Jelikož jsme v poslední době začali více nestíhat než stíhat, rozhodla se naše třídní, že nám místo několika autorů, které bychom si psali ručně, bude dávat vytištěné materiály s informacemi. Samotná myšlenka je super, neboť z dlouhých zápisů mnohdy bolí ruce. A dokonce se z těch papírů obvykle i dobře učí. Problémy s nimi jsou ale dva - prvním je to, že jsou často plny šílených pravopisných chyb (jenom pro jeden příklad za všechny uvedu třeba "děti byly zabyty"), což by se u učitelky češtiny asi stávat nemělo, minimálně aspoň ne tak často, protože překlep se samozřejmě stane každému; druhým je pak to, že některé ty formulace jsou tak vágní, že z nich člověk kolikrát vůbec nepochopí, co je danou větou myšleno a děj díla si musí dohledávat jinde.

Ony pravopisné chyby mi pak vadí obzvláště v časech, když za jednu nepostřehnutou chybu dostaneme o stupeň horší známku v diktátu, přičemž ona má v těchto pracích často horší chyby než naprostá většina z nás.

A posledním problémem, na který si vzpomenu v oddíle "výkladů" se týká nepravdivých informací. Nejednou se stalo, že nám v rámci výkladu podala zavádějící a mnohdy i naprosto nepravdivé informace, které kdybychom řekli u maturity, tak ostatní přísedící jen budou kroutit hlavou. Od špatných děl k danému autorovi, přes špatné názvy děl až po zajímavou situaci s tzv. českou literární památkou, Životem sv. Kateřiny, jiným názvem taktéž Stockholmská legenda, o níž nám naše třídní řekla, že byla odvezena do Stockholmu a již nebyla do Čech navrácena. Při samostudiu jsem však objevila informaci, že Stockholmská legenda byla již v 2. polovině 19. století navrácena do Čech a nyní je uložena v Moravském zemském archivu. Psala jsem tudíž na Moravský zemský archiv a odpovědí mi bylo, že "Veršovaný život sv. Kateřiny byl v 19. stol. navrácen B. Dudíkem ze Švédska".

Když jsem s tím obeznámila, samozřejmě ve vší slušnosti, učitelku, odpověděla, že je to asi tím, že používá starší učební osnovy a že za to tedy nemůže. Aha, tak to možná budou učební osnovy, které vznikly před 19. stoletím. Usmívající se

Nevhodné chování

Posledním oddílem, který tak nějak jen završí ty předchozí, je samotné chování. To je, s prominutím, neskutečně arogantní. Jsou učitelé, kteří jsou hodní a vtipní, jsou učitelé, kteří jsou arogantní jen na oko, neboť jsou spíše cyniční či sarkastičtí. U nich je ta hraná arogance spíše humorná, a to v dobrém slova smyslu. Jenže naše paní třídní se k nám chová občas vyloženě povýšeně. Nezajímají ji naše názory, jedná s námi, jako kdybychom ani nebyli svéprávní, hovoří s námi, jako bychom byli "něco míň". Její styl komunikace se mi vůbec nelíbí, dokonce natolik, že když s ní komunikovat mám, např. při omlouvání z důvodu lékařského vyšetření, je mi to vyloženě nepříjemné - což se mi již jindy nestává.

Ukázkou přístupu může být i odpovídání na naše otázky, které se mnohdy vedou, jak jsem již naznačila, v odsekavém tónu. A to musím podotknout, že jsem se nesetkala s tím, že by s ní někdo jednal neslušně, kde by byla proto odsekavá odpověď adekvátní. Nikdo se k ní nesnaží chovat drze, nějak ji provokovat. Málokdy kdokoliv vypění i po jejím výstupu, a i pak se dokáže chovat slušně, i když vybroušeně.

Taktéž se mnohým z nás nelíbily i její narážky na vztahy. "Á, to by David mohl vyprávět o namlouvání dam, že Davide?" U některých učitelů, u nichž je člověk zvyklý na něco jiného a hlavně s nimi má přátelštější vztah, se to dá pochopit a překousnout, než když to řekne naše třídní, se kterou dobré vztahy nemáme. Pak je to vyloženě nepříjemné. A takovou třešničkou na dortu je, když někoho (a to pak nejčastěji kluky) plácne po zadeli, když opouští prostor před tabulí.

Slovo závěrem

Tímto článkem nechci nikoho zesměšnit - konec konců, proto se i snažím být v mnohých ohledech nejasná a na nikoho neodkazující, jména jsou často smyšlená. Je to jen moje nutnost se vypovídat, říct, co už mě minimálně tři roky užírá, co mi v současné době nejvíce vadí.

Zároveň nechci říci, že nás nenaučila vůbec nic. To zajisté ano, ale dobré věci jsou v tomto případě tak zastíněné tím negativním, až je z toho člověku smutno.

(Pokud to přece jen někdo dočetl až sem, tak vám gratuluji k trpělivosti, neboť článek se mi neúměrně protáhl. Usmívající se)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 20. června 2019 v 20:17 | Reagovat

Ach, jak jsem ráda, že už mám ZŠ a SŠ za sebou... Na ZŠ jsme měli podobnou učitelku, ale nebyla naštěstí třídní. Učila pouze angličtinu. Došlo to tak daleko, že jsme sepsali petici za její odvolání a předali ředitelce školy. Učitelka šla tenkrát na kobereček a její chování se výrazně zlepšilo. Dokonce si ji přišla ředitelka do hodiny zkontrolovat. Třeba by to také stálo za uvážení... I když chápu, že rok před maturitou už si nikdo nechce nic komplikovat, každý má starostí dost :(

2 Kaszia Kaszia | E-mail | Web | 21. června 2019 v 2:27 | Reagovat

[1]: Přemýšleli jsme nad kde čím, ale ta maturita se čím dál tím víc blíží, a navíc si moc dobře uvědomujeme, že naše třídní nás právě bude zkoušet i z češtiny. A to si to pak nikdo nechce zavařit. Nikdo nechce mít ještě větší peklo, než máme. Navíc je u nás vedení dost laxní, pročež si už někteří stěžovali (a to teď mluvím buďto o rodičích některých žáků nebo o samotných jiných učitelích), ale nezměnilo se nic...

3 Nikky Nikky | E-mail | Web | 21. června 2019 v 12:50 | Reagovat

Ja som to nedočítala ani do polovice a som presvedčená, že je to na posunutie na riaditeľňu. Písať žiakom/študentom takéto poznámky je nevýchovné, nemorálne a neučiteľské a ja ešte neviem aké, no proste celé zle, ale čítam akurát čo píšeš hore a ak je vedenie laxné, tak to asi treba vydržať do maturiťáku. Tak na maturitách skúša hlavne predseda komisie a ten je úplne z inej školy, takže ťa vidí prvýkrát, čo je niekedy dobre a potom prísediaci učiteľ, v mojom prípade tiež niekto, kto ma neučil, ale ja som mala na šťastie slovenčinára najlepšieho profáka z celej školy, aspoň v mojich očiach.

4 Nikky Nikky | E-mail | Web | 21. června 2019 v 13:00 | Reagovat

Tak som si to dočítala do konca a na šťastie s ničím takýmto som sa za celú ZŠ a SŠ nestretla. Niektorí učitelia/profesori mali svoje muchy, ale komunikácia s nimi bola, občas nemali svoj deň a tak, ale že by si vymysleli bodovanie, ktoré nie je možné splniť alebo niečo podobné, to sa mi na šťastie nestalo.

5 Kaszia Kaszia | E-mail | Web | 22. června 2019 v 21:21 | Reagovat

[3]: Nevím, jak je to na Slovensku, nicméně u nás zkouší při maturitě vyučující daného předmětu, popř. vyučující semináře. Takže z češtiny nás na sto procent bude zkoušet naše třídní, což je i hlavní důvod, proč se nikomu reálně nechce ji nějak "bonzovat" a nějak více to řešit.

6 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 23. června 2019 v 8:27 | Reagovat

No... uf. Nám teda bylo opakovaně tvrzeno, že jsme vždy jedna z nejhorších tříd (na základce jsme byli nejhorší, na střední jsme celou dobu aspirovali), měli jsme arogantní učitele, učitele neschopné něco naučit, učitele bez respektu, nenáviděné učitele, učitele, kteří si respekt vydupávali řvaním, učitele, kteří nám sem tam podali špatné informace, naštěstí ale žádného takhle doslova šikanujícího učitele. To jen brácha měl, taky bohužel češtinářku. V její třídě nikdo nebyl schopný prospívat, a když už byl brácha zoufalej, protože jim v páté třídě dala za úkol na známky rozebrat Máj (!!!), tak jsem to napsala za něj (přičemž já měla i díky dobrým češtinářkám úplně jiný vztah k literatuře) a stejně mu dala kouli - ne proto, že poznala, že to nepsal sám, ale proto, že jí ani skoro středoškolskej rozbor od páťáka nestačil. A ta vaše zní ještě horší. Očividně blbec, co se vyžívá v nezasloužené autoritě. Jo a mimochodem, pokud píše ty papíry sama, tak zjevně mluvnici neovládá. Tohle se překlepy omluvit nedá. Překlep by byl "děti byly zabty/uabity/zabaty/zaibty/atd, ale málokdy je gramatická chyba vážně překlep. Prostě je to chyba.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama