close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Úvahy na pohřbu

25. června 2019 v 8:01 | Kaszia |  Úvahy
Nedávno jsem byla na pohřbu - a při něm mi hlavou probleskla jistá úvaha, kterou bych si do budoucna chtěla zapsat a zaznamenat. Nedá mi to, abych se s ní nepodělila i zde.



Úvahy na pohřbu

S mojí rodinou mám komplikovaný vztah, ať už se jedná otce, matku, bratra či jiné vzdálenější členy. Dokonce jsem ten typ člověka, který ani jiné členy než ty úplně nejbližší jako rodinu neuznává - nějaké tetičky, strýčci, bratranci, ... s většinou těchto lidí jsem se neviděla, anebo si setkání s nimi vůbec nepamatuji. A když jsem se nedávno setkala na pohřbu své pratety s mou vzdálenější rodinou, dalšími pratetami, jedna z nich, která mě jako malou vídala, mě dokonce ani nepoznala. Jak může člověk označit za "rodinu" někoho, kdo ho ani nepozná? Jehož tvář si vůbec nepamatuje? To je důvod, proč žádné tetičky a strýčky neuznávám za rodinu - ale za známé, při lepším vztahu za kamarády či přátele.

Když jsem nedávno (pro mě je to dnes, když tento článek píšu) jela na pohřeb své pratety, do přední linie sedadel si posedala nejbližší rodina - synové, sestry, manželky synů. Mnohé z těch lidí jsem mockrát nevídala, spousta z nich dle mého názoru zas tak často mou pratetu nenavštěvovala. Přesto jsme my, kteří ji navštěvovali velmi často, nebo alespoň tak často, jak to šlo, seděli až skoro vzadu. Ke konci loučení s tetou jsme byli vyzvání, že chceme-li, můžeme kondolovat pozůstalé rodině. Šla jsem a říkala jsem, se slzami v očích, upřímnou soustrast. A napadla mě myšlenka, kdo vlastně určuje, kdo sedí vpředu? Kdo měl zesnulému nejblíž?

Přede mnou seděl chlapec, který měl k mé pratetě blíž po přímé linii. Nikdy jsem ho neviděla, dokonce jsem do dne pohřbu ani nevěděla, že existuje. Přišel na pohřeb v tmavých džínách a šedém tričku s pentagramem a kozlí hlavou - nad ní byl nápis "DEATH" a cosi dalšího. A to byl mého věku, leda trochu mladší! Jako jediný ze všech lidí, co dojeli, včetně kamarádů a přátel, se neoblékl ani do košile. Pohřeb proseděl bez sebemenší emoce, kdyby vedle něj neseděla jeho máti, snad by si uprostřed smutečních písní i vytáhl mobil z kapsy. Proč tam vůbec byl? Proč přišel dát poslední sbohem, když evidentně o rozloučení zájem nejeví? Možná ho donutila rodina - "prababička by byla ráda, kdybys prišel".

Trochu mě to zamrzelo. Rodina by se podle mě měla zakládat hlavně na přátelských vztazích, ne na tom, co komu určuje DNA a krevní skupina. A člověk, kterému na dotyčném skutečně záleželo, který dotyčného miloval a který k němu měl nejblíž - ten by měl sedět v prvních řadách, protože mnohdy smutní mnohem víc než ona rodina pozůstalého.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikky Nikky | E-mail | Web | 30. června 2019 v 14:18 | Reagovat

Úprimne, naposledy som bola na pohrebe (môj druhý v živote) pred necelými dvomi rokmi môjho dedka. Tiež sme sa extra nestretávali, takmer vôbec, ale keďže som priama vnučka, tiež som sedela asi v druhej lavici a pripadala som si tam neskutočne čudne. A z príhovoru pani, ktorá starkého nikdy za života nevidela, sa mi robilo zle.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama